Posedlost

Když psal Milan Cais komedii, pouštěl se na kluzkou půdu, kde se necítil doma. Pracovní problematiku a zejména prostředí stavbařů ale zná, to mu nelze upřít, i když ty jeho hry jsou většinou dost suché, málo provoněné člověčinou. Třebaže Posedlost připomínala svými motivy a konflikty nejednou televizní hru už uvedenou a nejvíc jistě Dietlova Muže na radnici (včetně toho Palečka, který se nechce vystěhovat), nelze jen lehkomyslně odbýt snahu zavrtat se do problémů života a práce, které markantně poznamenala naše současnost. Otázka polovičatosti a důslednosti v řešení projektů, smyslu pro progresivní metody, prozíravost, rozhodnost a odpovědnost, to všechno životní cesta a postoj Ing. Ondřeje Lence napovídá. Žel, podobně jako v mnoha jiných hrách, v dosti nesoustředěné skladbě, v motivické roztříštěnosti, kde potom divák jde prožitkově málo s sebou a často jen chladně přihlíží a pouze registruje, jak se daný příběh rozvíjí, třebaže hlavní hrdina se dere za svou představou dost vášnivě až tvrdohlavě. Televizní film režiséra Aloise Müllera Posedlost přispěl tedy k rekognoskaci problematiky v životně důležitém tématu odpovědné práce měrou vydatnou, ale tvárné umělecké úsilí, navzdory seriózním výkonům herců v hlavních rolích v čele s Janem Kačerem, zůstává pořád v pozici nevyrovnané bilance s možnostmi materiálu. Při vedení pozitivního hrdiny prokazuje převážně volním úsilím na mnoha jeho činech víc úspornou než vášnivou snahu prosadit svou pravdu a perspektivní přestavbu moderní stavby. A to je ostatně situace známá, nejednou se opakující u vážně míněných pokusů o zvládnutí velkého a závažného tématu práce a naší doby. Jsou to nutné přestupně, které však ještě nezaručují uměleckou zralost a syntézu. ŠTĚPÁNEK, Bohuš. Překrytá motýlem [TV kritika]. Ostravský kulturní měsíčník. 1982, roč. 7, č. 10, s. 66 – 68. [upraveno]