Mlčící rty

Patřilo již k oblíbeným dramatickým efektům u filmu ze soudního ovzduší, že obžalovaný, byť v těžkém podezření, odpíral jakoukoliv výpověď. Obvykle vězelo za touto nepochopitelnou tvrdošíjností kavalírství k ženě, která by byla výpovědí obžalovaného kompromitována. V tomto italském filmu z produkce Dafy "Mlčící rty" režiséra Mario Mattoliho byl tento motiv dramatického napětí ještě vystupňován tím, že obžalovaný hodlal svým mlčením krýt - přímo státního zástupce, který měl být nastávávajícím švagrem. Nehledíc k právnické nepravděpodobnosti podobného případu (sotva kde by byl pověřen vypracováním žaloby právní zástupce v tak blízkém poměru k obžalovanému) měl uváděný společensko-kriminální film slušnou technickou i režijní úroveň a svědčí o zřejmém vzestupném vývoji italské filmové výroby. Nadsazenější jako by divadelní výjevy v soudní síni musel náš divák italským hercům prominout, neboť patřily jaksi k jejich vrozenému hereckému naturelu a k nazírání na herecký projev u Italů vůbec. Přesto však velmi ukázněnou civilní hrou uspokojoval především u nás již známý a oblíbený charakterní milovník Fosco Giachetti (státní zástupce) a jeho partnerka, zajímavá, herecky umírněná Armida Bonocore. Mladého muže, podezřelého z vraždy záletné dobrodružky (Anetta Bach), hrál temperamentně Andrea Chechi, jehož charakter kolísal mezi mezi světlem a stínem. V dalších rolích uplatnili se Vera Carmi, Giulio Donadio a výtečnou figurkou "důležitého" svědka se blýskl Carlo Campanini.