"Návrat " se jmenuje velké drama, které předvedla společnost Ufa. Drama ze života německých zajatců v Rusku. Bylo to drama, které se na filmovém plátně objevilo jen zřídka. Kdesi v asijských pustinách nekonečného Ruska, žili dva němečtí váleční zajatci. Karl a Richard celých sedmset třicet dní jsou již bez domova: 730 věčností, neboť den v osamělé pustině je skorem další věčností. Richard má doma ženu: sedmsettřicetkrát se dovídá Karel, jak je krásná, jak útulný je Richardův domov, kde tam stojí kredenc a jak že za záclonou je koupelna.
Smutně a pomalu se táhnou zajatecké průvody dnů, podobající se průvodu vězňů transportovaných do olověných dolů. Sedm set třicetý den přinesl rozhodnutí utéci domů. Nastává pouť krajinami smrti, pouští bez vody s pouští bez slunce a tepla. Karlovi se podařilo dostat se do Německa. Richard byl chycen a odsouzen k nucené práci v olověných dolech. Karl přichází do Hamburku navštíví Richardovu ženu a ubytuje se u ní. Výsledkem je veliká láska a když se konečně vrací Richard, kterého osvobodila ruská revoluce, poznává, že se vrátil do domova, který již nebyl jeho. Váhá mezi pomstou a seběobětováním a nakonec odjíždí jako námořník znovu do světa.
Jednoduchý scénář tohoto filmu, ale jaké drama z toho vzniklo. Klasický film, pokud se týče dokonalosti mimiky, která zde vytvořila dílo, zvláště v páté epoše, v které se poprvé probouzí láska mezi Richardovou ženou a Karlem a zároveň s ní konflikt mezi láskou k příteli, s nímž ho spojilo těch 730 dní přátelství a láskou k ženě, s níž ho spojila věčnost. Pohyby, sotva naznačené pohledy, stěží zachytitelně mluví nejpomalejší řečí vášně.
Nebo: návrat Richarda domů, jeho oči zledovatělé smrtí víry v lásku a přátelství. Nezapomenutelný okamžik, kdy sahá do kapsy pláště a kdy pomalu se v kapse objevují obrysy revolveru. A pak, ten jasný, neosobní pohled, kterým se zříká štěstí a v něm již není nic lidského, je to pohled člověka z nějakého jiného a lepšího světa.
Režisér dovedl zvládnout každý pohyb, každé gesto, každý pohled v celek, v němž nebylo skřípavého tónu. Výkon tří hlavních protagonistů Fröhlicha, Larsona a Parlové a výkon režiséra připomíná koncert dokonalého kvartetu, v němž se neozve ani jeden rušivý tón a jehož pianissimo podtrhuje každou notu až bolestně. Nejvíc zde překvapil Gustav Fröhlich, onen neblaze proslulý prorok z legendárního filmu "Metropolis". Ovšem zde je veselým, živým chlapcem, plným temperamentu a přirozeného veselí, ostře vyhraněným typem zdravého chlapství, které mu tehdy rozhodně lépe slušelo než prorocké grimasy v "Metropolisu". Kameraman dodal spoustu krásných lyrických momentů, jen montáže nebyly vždy zdařilé.
