Lev s bílou hřívou

V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-)

...nikoliv objektivně musím říci, že se snímek Jaromila Jireše nelíbil. Ne, že by byl špatný. Řemeslně se mu nedá nic vytknout, má děj skvělou kameru, výborné herecké výkony... Ale je to o Janáčkovi. O člověku s komplikovanou povahou, která se odrazila i na jeho hudbě. Hudbě, která se možná líbí hudebním fajnšmekrům, ale pro normálního člověka je nestravitelná. Film je tak podbarven Janáčkovou hudbou a společně s dějem vytváří depresivní až hororovou atmosféru... Film je tedy zřejmě určen pro stejné fajnšmekry jako Janáčkova hudba. A to já nejsem...