Lidé na kře

Zatracené cigarety! Člověk je jejich otrok. Ale nikotin podněcuje mozek, který začne znásobeně pracovat. A tu vidím, jaký jsem ubohý neschopný býložravec.

- Hanko, řekni mi: Máš ho ráda? - Je to můj přítel. - Přítel? Je-li to někdo, s kým trávíme noci, pak je to milenec. - No ano, třebas. Ale už se to neříká. - Neříká se to, ovšem. V tom slově byl závazek do budoucna, do celého života. Přítel - to slovo neslibuje nic a k ničemu nezavazuje... ani k věrnosti. Jdi, couro!

- Ubohé děti... Děti jsou nevinné. Byly dobré, dobře se učily. Chyba je tedy v nás, kteří jsme dali této generaci život; kteří jsme vyvolali tuhle nešťastnou dobu. - Je úpadek. Strhl je proud. - Má být útěchou pro mne, že ty moje děti jsou právě takové jako tisíce jiných? Všecko se před mýma očima rozkládá, hnije, páchne. A já tu stojím, ruce svislé, a nemohu jim dát žádné opory.