Piccadilly

Kriminální drama z prostředí luxusních londýnských klubů, jehož hrdinkou je žena vamp exotického čínského původu. Pro Američanku Annu May Wongovou mimořádná příležitost konečně prokázat své herecké umění i v hlavní roli. Anna May Wongová (1905 - 1961) se pohybovala v hollywoodském prostředí od útlého dětství, neboť kouzlu „bijásků" podlehla natolik, že vyhledávala každou možnou příležitost, aby od režisérů získala i sebenejpatrnější epizodku, a přesto Hollywood vyšel vstříc jejím hereckým ambicím jen zřídka. Nepsané rasové zákony herce jiných ras vymezovaly pouze k podružným rolím v komparsu, jen opravdu výjimečně mohli sehrát dějově významnějšího hrdinu. Bylo také pravidlem, že do čínské role byl obsazen nečínský herec, byť třeba mexického původu. Japonec Sesue Hayakawa byl v postavení hvězdy naprostou výjimkou. Ze dvou němých desetiletí v americké filmografii Anny May Wongové proto zůstávají prominentní pouze dva tituly. Snímek Lotosový květ (The Toll of the Sea, 1922), v určitém smyslu prestižní, protože natáčený na dvoubarevný materiál, jí nabídl roli ? la madame Butterfly, neboť jde o příběh naivní orientální dívky zamilované do bělocha, jenž ji opustí. Ve filmu Zloděj z Bagdadu (The Thief of Bagdad, 1924), ve své době šlo o velkoprodukci Douglase Fairbankse, sehrála sice větší, ale zápornou postavu Mongolky. Tyto dva charakterové protipóly osudově vymezily galerii postav, které jí byly nabízeny. Nespokojenost s Hollywoodem přivedla Wongovou do Evropy, kde strávila valnou část 20. let a kde se uplatnila jako modelka, ve filmu i divadle a také jako vyhledávaná osobnost kulturního světa. V této době se silně stylizovala do dívky flapper. Spolupráce s německým producentem a režisérem Richardem Eichbergem přivedla Wongovou do ateliérů anglické společnosti Internation British Pictures, kde natočila velmi úspěšný a jediný němý anglický film Piccadilly. Hudba: Kittchen Tajemný kuchař Kittchen, pečlivě se skrývající za černou maskou, vaří kultivované písničkářství v elektronickém hávu, se špetkou freak-folk a lo-fi oblohou z elektronických i akustických ingrediencí. Debutová deska Menu (2011) mu vynesla nominaci na cenách Vinyla za Objev roku. Druhá deska Radio (2013) již představuje vyzrálou polohu maskovaného hudebníka. Na pomoc si přizval řadu spřízněných muzikantů, na koncertech jej doprovází Tomáš Neuwerth (LU, Nierika, Umakart). Obě alba bonusově doplnily remixové verze původních desek Dezert (2012) a Echo (2014). Věroslav Hába, Zděněk Blaha, LFŠ 2014