Sentô shôjo: Chi no tekkamen densetsu

Opisovat sám od sebe? Radši ne, i když bych tu mohl s klidným svědomím zkopírovat svůj komentář ke kulometnému děvčeti (Kataude mashin gâru). Jo, že jste ho nečetli? Tak to honem běžte napravit! Už jste zpátky? No to vám teda jako prémii za to, že nejste líní kliknout párkrát navíc, připíšu ještě pár řádek. To abyste věděli v čem se mutantky liší od machine girl. Tak především hlavní hrdinka tu není tak osamělá, má mimo jedné obligátní spřízněné duše ku pomoci celé stádečko hezky zmutovaných kamarádek. A ta její nejbližší má občas něco divného s rukama – občas když jí chce někdo zlý ubližovat... Mutanti nám zároveň dovolí zaškatulkovat film i mezi sci-fi. Taky už nejde jen o nějakou pitomou pomstu za dřívější křivdy jako třeba za zmasakrování rodiny, ale rovnou o záchranu, anebo taky zkázu, celého Japonska. Čtete dobře, tentokrát se vyjímečně nezachraňuje Amerika (a tím samosebou celý svět)! Další rozdíl je v použití černého humoru. Tady je dávkování stědřejší. Jen mi to tak někdy docela nesedlo, i když například umístění motorové pily (ne, nečekejte že vám prozradím kam) bylo opravdu zdrcující. Ale co, japonský smysl pro tento druh humoru asi bude trochu jinačí, než u běžného obyvatele evropské unie. Triky jsou opět tak na úrovni Power Rangers, to ale nevadí, o to víc jsou úsměvnější. Usekanými a rozsekanými hlavami a údy se nešetří ani tentokrát, a to je dobře. Jediné z čeho mám trochu obavy je, že další filmy typu „odvážná školačka krutě mstí zamordování svých bližních“, jestli teda existují, už mi nenabídnou tolik nového a neotřelého a tím pádem se tolik nepobavím.