Vrah mezi námi právem náleží mezi kanonická díla světové kinematografie, ale přitom uchvátí svými nestárnoucími kvalitami. Ještě dnes působí snímek z raných třicátých let dvacátého století poutavě a svižně především díky, na svou dobu revolučnímu, užití formátu zvukového filmu. Synchronní zvuk zde nebyl použit jako prvoplánová atrakce, ale coby prostředek, jenž umožní spojit jednotlivé linie rozvrstveného spletitého vyprávění. Vrah mezi námi pojednává o pátrání po vyšinutém vrahovi malých dětí. Bezradná policie se zmůže jen na neustálé razie v pochybných čtvrtích, což ale těžce nesou členové cechu zlodějů a kuplířů, neboť jim kvůli tomu ucházejí zisky. Proto jejich čelní představitelé rozhodnou, že se všichni členové podsvětí za pomoci cechu žebráků pokusí vraha vystopovat a zneškodnit.
Mistrovský režisér Fritz Lang film pojal jako dynamickou mozaiku postavenou na paralelní montáži. Diváci tak sledují současně počínání vraha, policie i galerky, ale také poznávají jednotlivé složky policejní práce i roztodivné úrovně podsvětí. Právě zvuková stopa hraje významnou roli při spojování těchto různorodých prvků do jednoho plynulého proudu. Nejen, že například monolog z jedné scény zní i přes jiné záběry, čímž je vztahuje k první výpovědi, ale film dokonce nápaditě spojuje záběry odlišných situací do vzájemných vztahů, že hovory z nich, ač vzdálené prostorem i časem, vyznívají jako dialog. Snímek nezapře své stáří, když se v něm mísí moderní styl herectví a technické prostředky s postupy němé kinematografie. Ovšem i tento přechod stylů je ve snímku využit významově, když pouze postava šíleného vraha je pojatá s teatralitou němého filmu, což kontrastuje s přirozeněji pojatými figurkami z řad policie a zločinců.
Režisér Fritz Lang patří mezi nejuznávanější tvůrce v dějinách kinematografie. Ve dvacátých a raných třicátých letech natočil zásadní díla německého filmu jako Unavená smrt (1921), diptych Nibelungové (1924), Metropolis (1927) a Závěť doktora Mabuse (1933). Když se odmítl stát sympatizantem nacismu, odešel do Ameriky, kde na svou kariéru úspěšně navázal dodnes oceňovanými filmy jako Byl jsem lynčován (1936), Ministerstvo strachu (1944) či Velký zátah (1953). Tehdy začínající herec Peter Lorre, jenž se fenomenálně zhostil role vraha, také dal brzy Německu sbohem a stal se vyhledávaným aktérem britských a hollywoodských filmů. Mezi jeho nejznámější role patří Muž, který věděl příliš mnoho (1934), Maltézský sokol (1941) a Casablanca (1942).
V německém znění s titulky.
Zdroj: ČT
