Za námět pro tento posloužila historie malého oddílu polských vojáků, která působila i poté, co byla polská armáda v září 1939 přes statečný odpor poražena. Tento oddíl vedl major Henryk Dobrzański, známý pod jménem Hubal, a právě pod jeho vedením tito vojáci odmítli složit zbraně. Až do poslední chvíle si udrželi charakter vojenské jednotky a podařilo se jim Němcům připravit několik porážek. Těmito skutky, - protože oddíl byl fašisty nakonec zlikvidován - se stal pro poláky symbolem osvobozovacího boje.
Jedním z konzultantů tohoto filmu byl i Marek Szymański , který byl jako poručík "Sep" velitelem pěchoty Hubalova oddílu. V knize Oddzial majora Hubala (Oddíl majora Hubala), vadanou v Polsku v roce 1972 vypsal Szymański nejúplnější a nejpravdivější obraz života tohoto oddílu. Většina filmu se odehráva na autentických místech.
Ryszard Filipski dostal za roli nmajora Hubala cenu I stupně ministra národní obrany voblasti filmu a divadla za rok 1973
Obsah -
Září 1939 - začátek II světové války. Po ztrátách v bojích s Němci podplukovník Dabrowski nařídil rozpuštění svého jezdeckého pluku. Tento rozkaz však neposlechne jeho energický zástupce major Dobrzański a s vlastní iniciativy sestaví skupinu vojáku, odhodlaných dál bojovat. oddíl se chce vydat na pomoc obrany hlavníhoměsta, když k nim dorazí zpráva o kapitulaci Waršavy, a celé polské armády. Major Dobrański se nehodlá smířit s tím, že by měl složit zbraně.
Místo plánu přejít do Francie se rozhodne zůstat a vytrvat v bojích. Od vesničanů se dozví o dalším oddíle, ale když dorazí na místo kde by měl oddíl působit, najdou jen ohořelá těla příslušníků této skupiny.
5 řijna 1939 vydá brigádní generál Kleberg deklaraci o zákazu dalšího boje a Dobrańskému je jasné, že v tuto chvíli je jeho oddíl jediný, který má zbraně. Vojáci přijmou přezdívky, hlavně prot aby znemožnili případné pronasledování svých rodin. A tak se z Dobrańského stane Hubal.
Po zvážení všech okolností, se rozhodnou ponechat si uniformy, i přesto, že zvolili partyzánský způsob boje. Ovšem tak jako i jinde i zde se našli dezertéři, ale ty rychle nahradili dobrovolníci. Patří mezi ně i venkovský farář, který v kryptě kostela schovával zbraně, a i dívka Mariana Celova , která si zvolila přezdívku Terezka.
Když se Hubal dozví o zprávě, kterou vydali Němci, totiž že byl zatčen, okamžitě vydá prohlášení k polskému národu. Němci jej proto nazvali "šíleným majorem", a chtějí jej za každou cenu zničit.
Hubalova jednotka podnikne pár bojů, jednou dokonce donutí Němce na útěk, jenom tím, že proti jede na svém bílém koni sám. Jednotka se pomalu stáva symbolemtouhy Poláků po svobodě, a tak vesničané jednotku podporují jak jen mohou.
Na vánoce 1939 Hubalův oddíl demonstrantivně přijde na půlnoční mši do kostela v Poswiętně.
Hlavní velení polské armády ale neschvaluje Hubalovo jednání, a vydává rozkaz o demobilizaci jeho oddílu. Hubal ale dál pokračuje v bojích. Jenže v počátku roku 1940 je stihne první porážka, mnoho vojáku padne a někteří členové oddílu jsou donuceni odejít. Opět přijde rozkaz z velitelství okamžitě odevzdat zbraně, jinak hrozi Hubalovi polní soud. Major pošle zamítavou odpověď. Nehodlá v bojích skončit.
Němci se začínají mstít na civilech, vypalují vesnice, které Hubalovu vojsku pomáhaly. Hubal to přičítá sobě a aby vesničany nevystavoval dalším nebezpečím, ukryje se s oddílem dolesů. Němci zintenzivní pátrání a na konci jara roku 1940 je Hubalův oddíl dopaden a zničen. Ubité tělo majora Hubala přinesou do vesnice, tam se s ním fotografují a pak hodí jeho tělo do nákladního auta a odvezou neznámo kam.
Legendární major Hubal se narodil 22 června 1897 jako Henryk Feliks Józef Dobrzański v zemanské rodině s rodovým přídomkem Hubal. Za chrabrost během I světové válkydostal Kříž Virtuti Militari V třídy a Válčený kříž. Po skončení války zůstal i nadále v armádě. Zde udokonaloval své jezdecké umění, zůčastnil se mnoha jezdeckých závodů, a dopkonce v roce 1928 byl členem polské skupiny na Olympiádě v Amsterodamu.
Na počátku II světové války se postavil na odpor a byl Němci zastřelen 30. dubna 1940. Do roku 1973 se nepodařilo najít jeho hrob. V roce 1966 byl majoru Dobrzańskému-Hubalovi udělen in memoriam Kříž Virtuti Militari IV třídy.
