Emil Karewicz

Polský divadelní, rozhlasový, filmovový i televizní herec Emil Karewicz se narodil 13. března 1923 ve Vilniusu, který tehdy ovšem patřil k Polsku a nazýval se Wilno. Zde se také malý Emilek poprvé dostal na "prkna, co znamenají svět" - stalo se tak v tamním Malém divadle, kde si jako chlapec zahrál opičku v jedné z Krylovových bajek. Během 2. světové války působil v protinacistickém odboji a nakonec se, jako voják 2. polské armády, dostal až do Berlína, za což mu byla už v roce 1945 udělena Medaile vítězství a svobody. Po demobilizaci a návratu do vlasti se rozhodl pro studium v Hereckém studiu Iwo Galla a po jeho ukončení se ještě přihlásil na Fakultu dramatických umění v Lodži, odkud však předčasně odešel. Jeho divadelní debut se odehrál 26. 10. 1948 v gdaňském Wybrzeże, dále působil v divadlech po celé zemi - např. Teatrze im. S. Jaracza v Poznani (1949-57), Polskiem w Poznani (1957-58), im. S. Jaracza w Łodzi (1958-60), Nowem w Łodzi (1960-62), aby nakonech natrvalo zakotvil ve Varšavě. Tady hrál v divadlech: Ateneum (1962-65), Dramatickém (1965-67), Lidovém(1967-74) a Nowém (1974-83). Před filmovou kamerou pak poprvé stanul roku 1950 jako Georg v prvním polském poválečném hudebním snímku rež. Jana Rybkowského Warszawska premiera. Mladý herec od začátku prokazoval takový talent, že se ihned ozývali další a další režiséři, takže o nabídky k účinkování neměl E. Karewicz nikdy nouzi. Velkou popularitu si tak vysloužil např. ve filmech Młodość Chopina (1951), Podhale w ogniu (1955), Kanały (1956), Skarb kapitana Martensa (1957), Dziś w nocy umrze miasto (1961), Hubal (1973), Katastrofa v Gibraltaru (1983), Generał Berling (1988) a mnoha dalších filmech a seriálech. Jeho nejvýznamnější rolí ale byl (a už pravděpodobně zůstane) král Władysław II. Jagiełło ve slavné dramatizaci Sienkiewiczových Křižáků z roku 1960. Zahrál si i v legendárním seriálu S nasazením života (Stawka większa niż życie - 1967–1968), kde ztvárnil postavu SS Sturmbannführera Hermanna Brunnera. Emil Karewicz je nositelem mnoha ocenění a vyznamenání z oblasti vojenství i kultury, jako např. - Medaile k 10. výročí Polské lidové republiky (1955), Zlatý kříž za zásluhy (1977), Krzyż Kawalerski Orderu Odrodzenia Polski (1982), Krzyż Oficerski Orderu Odrodzenia Polski (1982) a v roce 2004 otiskl svou dlaň i na tzv. Aleji slavných v Międzyzdrojach. Ačkoliv je Emil Karewicz od roku 1983 oficiálně v důchodu, žádnému stařeckému lenošení rozhodně nepodléhá. Na jevišti už sice vystupuje jen pohostině a občas, filmoví a hlavně televizní diváci jej mohou skoro každý rok vidět v nějaké nové roli, či alespoň roličce. Pravidelně se objevuje např. v seriálech M jak miłość, Na dobre i na złe a Barwy szczęścia.