Markéta Lazarová je historický román, který zachycuje dva znepřátelené rody Kozlíků a Lazarů. Loupežník Kozlík se mohl chlubit velkou rodinou, měl osm synů a devět dcer. Ti všichni žijí na tvrzi, která se jmenuje Roháček. Rod Kozlíků pronásledují královská vojska, a proto hledá úkryty v lesích. Na tvrzi Obořiště, jenž se nachází nedaleko Roháčku, žije také rodina Lazara, jenž byl nepřítelem Kozlíka. Jsou to sice také loupežníci, ale občas se snaží pomoci králi dopadnout jeho soka. Jeden ze synů Kozlíka, Mikoláš, jednoho dne vtrhne na Obořiště a unese Lazarovu dceru Markétu, do které se záhy zamiluje. Brzy bude bitva a Markéta válčí ve svém nitru, nemůže se rozhodnout mezi láskou k milovanému muži a láskou k vlastnímu otci. Pokusí se dokonce i o sebevraždu, ale ta se jí nepodaří. Podobný osud lásky zažívá i Alexandra Kozlíková, která se zamilovala do říšského hraběte Kristiána, jenž byl také zajat. Při bitvě s královským vojskem jsou Kozlíkovi lidé uvězněni nebo umírají. Mikolášovi, Markétě a Alexandře se zdaří útěk. Kristián se vrací ke svému otci, ale zanedlouho toho lituje. Zkrátka je natolik zamilovaný, že nemůže bez své Alexandry existovat. Uvědomuje si i svou zradu. V lese se ji pokusí najít, ale zešílí z toho. Nakonec se s Alexandrou potkává, ale ta ho v zápalu zuřivosti ubije k smrti. Markéta se vrací do rodného domova a prosí otce za odpuštění, ale otec odmítá a posílá ji do kláštera. Mikoláš se snaží osvobodit otce Kozlíka, který byl zajat. Je však uvězněn a poté popraven. Alexandra a Markéta porodí syny, jenže Alexandra zpytuje svědomí. Má stále před očima onu vraždu, které nesmírně lituje. Krátce po porodu si sama sahá na život. Na Markétu nakonec zbyla výchova obou hochů. Děj Markéty Lazarové probíhá někde v dálce, která je jen náznakem určené minulosti, v které byla příroda bohatší než v dnešní době, kdy světem projížděli hrdinové plní síly a vášně. V již zmíněné minulosti obývali tuto zem „praví rekové jako Kozlík a Mikuláš, vášnivé a čarovné krásné milenky jako Markéta a Alexandra, lidé, kteří byli z jednoho kusu, odolnější a statečnější, žhavější a životaschopnější.“ V této knize však nejde jen o věrohodné zobrazení nějaké části dějin, ale jde tu o „zaujetí postoje ke světu vůbec.“ Obraz minulosti tu neusiluje o kopii minulosti. Vypravěč tu klade dva protipóly: svět velikých činů a citů oproti měšťácké společnosti. Hlavními postavami v tomto románu jsou Kozlík, Lazar, Mikoláš, Markéta, Alexandra a Kristián. Tyto postavy můžeme pozorovat z více vrstev. Jsou sobě věrné, bezvývojové, ale navenek se u nich projevuje proměna, jejich jednání je střídavé a impulzivní. A právě tím charakteristickým znakem celého vyprávění jsou různé zvraty a proměny. Střídá se úhel pohledu – „jednou na události hledíme jakoby očima Mikoláše, podruhé Markéty, jindy třeba zrakem Pivových vojáků. Explicitně dominuje ovšem pohled vypravěčův, ale sám vypravěč je mnohohlasý, promlouvá v několika tóninách i modulacích, v různých časových vrstvách. Neustále posunuje nejen záběrový úhel, ale i hodnocení postav a dějů, střídá různá hlediska.“ Můžeme si toho všimnout na mnoha postavách. Například hlavní postava Mikoláš je na začátku knihy popisován jako člověk s chutí bojovat, který je naprosto bez citu a miluje násilí. Ale postupem času se v něm objevuje i lidskost, když nechá své zajatce odpočinout. Čím víc Mikoláše poznáváme, zjišťujeme, jak s ním sám autor sympatizuje. Objevují se láskyplné city loupežníka k Markétě, ale ochotu pomáhat a třeba u toho i zemřít.
