Úsměvy Jiřiny Štěpničkové

Sympatický průvodce Jaromír Hanzlík "prováděl" filmové fanoušky filmografií i pohnutým životem Jiřiny Štěpničkové, která by se 3. března letošního roku (2012) dožila kulaté stovky. Vzpomněl začátky této ne přímo klasické krásky černobílého filmu ve 30. a 40. letech, kdy hrála povětšinou - stejně jako její vrstevnice Marie Glázrová - dívky a ženy z lidu. Obě totiž byly snad nejvýraznějšími typy pravé slovanské krásy - krev a mlíko. Patriotka Jiřina si dokonce nechala - aby nemusela hrát v době okupace v německých filmech- operovat zdravý kotník a "rehabilitovala se" raději daleko od Prahy. Jejich o generace mladší herecký kolega v těchto Úsměvech prozradil i málo známou skutečnost, že jednadvacetiletá Jiřina se v r. 1943 provdala za studenta Jana Kopřivu - toto mladé manželství však trvalo pouhých několik měsíců. První poválečné roky přinesly p. Štěpničkové mateřské štěstí, kdy se jí v r. 1947 narodil syn Jiří (dnes velmi uznávaný dabér a herec), ovšem počátkem 50. let byla odsouzena za fingované ilegální opuštění republiky k 15 letům tvrdého žaláře a bohužel i někteří bývalí kolegové pro ni dokonce požadovali trest smrti. Po 9 letech se dočkala nejen amnestie a rehabilitace, ale především svého jediného syna. Jenže pro předčasně zestárlou (a trestanou) herečku už filmové role nebyly, realizovala se tedy na divadelních prknech. Jakousi labutí písní prvorepublikových filmů byl snímek Hvězda (1969), ve kterém si zahrála vlastně sebe samu - stárnoucí herečku Slávku, která si hořce přiznává, že její herecká sláva už je za zenitem.