Luisa Della Noce

Italská herečka Luisa della Noce natočila pouhých dvanáct filmů, přesto zazářila v několika titulech významných režisérů. Pocházela ze severoitalského venkova, její vlastní jméno bylo Maria Luisa della Noce. Ani renomované italské zdroje nezmiňují, jaké byly její osudy v dětství a mládí, v záři filmových reflektorů se objevila až v osmadvaceti letech, kdy odehrála menší roli po boku slavných italských i francouzských herců v justičním dramatu POSLEDNÍ ROZSUDEK (L´ultima sentenza, 1951). První větší roli hrála v Zampově černé komedii UMĚNÍ PŘIZPŮSOBIT SE (L´arte d´arrangiersi, 1954), skutečný věhlas jí ale přinesla až dvojí spolupráce s režisérem Pietrem Germim, který jí poskytl velké herecké příležitosti ve svých filmech TATÍNEK (Il ferroviere, 1956) a MUŽ TŘTINA (L´uomo di paglia, 1958). Za první ze jmenovaných Germiho snímků byla oceněna jako nejlepší herečka na mezinárodním festivalu ve španělském San Sebastian. Odtud také pramenila nabídka točit ve Španělsku a o rok později byla hvězdou španělské komedie MADRIDSKÝ PARK (Parque de Madrid, 1959). Přes slibný start její kariéra přešla do postupného útlumu, až v polovině šedesátých let ji znovu připomněl Federico Fellini svým filmem GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965). V následujících letech se objevila ve dvou béčkových westernech a nedostatek zajímavých nabídek ji přiměl zcela opustit svět šoubyznysu. Znovu ji oslovil až po delší době slavný režisér Michelangelo Antonioni, jenž jí svěřil menší roli matky hlavní hrdinky ve fimu PÁTRÁNÍ PO JEDNÉ ŽENĚ (Identificazione di una donna, 1982). Od té doby žila zcela v soukromí a zemřela v Římě 16. května 2008 krátce po svých 85. narozeninách.