Ivo Gübel

Ivo Gübel byl především dlouholetou výraznou osobností Hudebního divadla v Karlíně, známý je ale také z dabingu a v neposlední řadě i díky několika desítkám menších filmových rolí. Pocházel z Prahy, kde také po maturitě nastoupil na Pražskou konzervatoř, studium ale nedokončil (1940-1942). V průběhu okupace pak působil v Horáckém divadle, které v té době mělo sídlo v Třebíči. Zde ale hrál jen krátce a ještě do konce války stihl vystřídat jeviště oblastního divadla v Rychnově nad Kněžnou, pak se vrátil do Prahy, kde získal angažmá v Intimním divadle. V Praze zůstal Ivo Gübel již natrvalo, po osvobození našel angažmá v Malém realistickém divadle, které působilo v prostorách bývalého Švandova divadla na Smíchově. Tady hrál v letech 1945-1947, následující tři roky spojil s účinkováním v Divadle satiry (1947-1950), kde vynikl především v pantomimě Cirkus Naděje. V této době také učinil první zkušenost s filmovou kamerou a v epizodní roli promítače se mihnul v psychologicky laděném snímku AŽ SE VRÁTÍŠ (1947). Po třech letech se Gübel vrátil na Smíchov, kde se někdejší Švandovo divadlo transformovalo v Realistické divadlo. Činnost této scény byla v souladu s celkovou koncepcí vývoje poválečného divadla a jeviště Realistického divadla bylo zvláště v padesátých letech protežovaným kulturním centrem. Repertoár divadla byl přizpůsoben častým návštěvám politických špiček (pravidelným hostem byl například prezident Antonín Zápotocký), prostor ale dostala i osvědčená klasika a právě Gübel zazářil jako Vocilka ve Strakonickém dudákovi, z hlediska profesního vývoje pro něj jistě byla důležitá i setkání se začínajícími osobnostmi pozdějších hereckých hvězd. I v průběhu angažmá v Realistickém divadle účinkoval Gübel ve filmu, i když nijak často. Připomenout můžeme například nevelkou roli gestapáka v nadčasovém okupačním dramatu ROMEO, JULIE A TMA (1959) nebo příslušníka policie ve filmu MSTITEL (1959). V roce 1962 přešel Ivo Gübel do Hudebního divadla v Karlíně, kde se mu podařilo proniknout mezi přední členy hereckého souboru a dlouhodobě patřil k významným osobnostem této scény, která se věnovala operetní a muzikálové tvorbě (Někdo to rád horké). Souběžně s tím pokračoval i ve spolupráci (i když sporadické) s filmem, můžeme jej zaznamenat například jako primáře v umělecky hodnotném snímku ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964), diváci si jej ale spíše připomenou v dodnes reprízovaných titulech různých žánrů (KDO CHCE ZABÍT JESSII?, 1966; ZNAMENÍ RAKA, 1967; ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!, 1970). Účinkoval také v televizi, kde hrál v několika televizních seriálech. Naposledy stál před kamerou v seriálech MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA (1982) a BAMBINOT (1983). Nezaměnitelné zabarvení hlasu a příkladná artikulace učinily z Gübela jednoho z předních dabérů, a to již od počátků tohoto oboru u nás. Daboval sice jen malé role, ale jeho hlas zazníval v 60. a 70. letech v desítkách především francouzských a italských filmů, které se u nás v té době těšily značné oblibě, slyšet jsme jej mohli i v zahraniční animované tvorbě. Podobně hojné uplatnění našel Gübel i v rozhlase. Vedle všech výše uvedených aktivit se prosadil také jako pedagog a vyučoval na DAMU. Ivo Gübel zemřel v Praze 27. října 1988 ve věku 67 let. Jeho manželkou byla herečka Marie Marešová (1922-2003), později se ale rozvedli a Marešová se znovu provdala za herce Ladislava Kazdu. Syn Ivan Gübel (1952-1999) byl též hercem.