Někdo to rád horké

"Ty chceš mít v jednom filmu samopaly, mrtvoly a gagy? Zapomeň na to, Billy, to nikdy nebude fungovat." Autorem této špatné rady byl producent David Selznick, Wilder ho ale naštěstí neposlechl. Natočil (podle vlastních slov) kombinaci Zjizvené tváře a Charleyovy tety a zase jednou triumfoval. Gangsteři se přitom dostali do filmu stejně náhodou jako nevyhnutelně. Když chtěli Wilder s Diamondem adaptovat část textu Michaela Logana a Roberta Thoerena (který byl předtím zfilmovaný už dvakrát), hledali důvod, jenž by dva dospělé (byť nezaměstnané) muže přinutil obléknout si ženské šaty. Tím byla podle nich jedině smrt! Diamond pak navíc přišel s klíčovou myšlenkou udělat z příběhu retro. Odtud byl už jen krok ke 20. letům a Wilderově nápadu využít proslulý masakr na den sv. Valentina. Právě jemu náhodou přihlížejí Joe (Curtis) a Jerry (Lemmon) a cesta k nylonkám byla volná. Klíčem k úspěchu bylo nejen svižné tempo a neuvěřitelně vtipné dialogy, vycházející samozřejmě především z konfliktu mužského myšlení a ženských šatů, ale také pečlivě zvolená typizace ústřední dvojice. Zatímco Joe představuje "lyrický typ" a své ženství přijímá bez výhrad a ochotně, Jerry jako typ komický s ním doslova i v přeneseném smyslu stále zápasí. Oba pak v souladu se svým charakterem prožívají podle klasické shakespearovské kombinace lásku "vysokou a nízkou! Joe se zamiluje do svůdné zpěvačky orchestru Sugar (k tomuto účelu se promění v milionáře) a Jerry vzbudí zájem vilného miliardáře, který se s ním jako se ženou hodlá oženit. Třetím vrcholem trojúhelníku je postava Sugar, již Wilder podle hesla, že nejslabší figura musí mít nejsilnější obsazení, svěřil Marilyn Monroeové. Její kombinace dětské naivity a smrtící svůdnosti byla naprosto ojedinělá a asi jen díky tomu přežili natáčení jak Wilder, tak Monroeová. Je zbytečné zabývat se "vědeckými" úvahami např. na téma, nakolik je převleková komedie výrazem mužské pohlavní úzkosti, či zda je Lemmonovo radostné zasnoubení výrazem jeho možné homosexuality. Nic z toho myslím autory příliš netrápilo a ke cti jim budiž řečeno i to, že svou frašku - jakkoli téměř každý její dialog je dvojsmyslný a sexuální podtext všudypřítomný - udrželi bezpečně v mezích dobrého vkusu. Iva Hejlíčková Letní filmová škola 2011