Karel Fiala

Karel Fiala se narodil v roce 1925 v Ostravě-Hrušově a dříve, než se o něm psalo jako o hereckém zázraku, vyučil se kominickému řemeslu, a ten pověstný kominický knoflík mu přinesl v životě štěstí. O tomto populárním herci se říká, že je mužem jedné role. I když - kdo by si jej nevšiml jako pravého krále v pohádce Labakan (1956), v roli Dalibora, ve zfilmované opeře Dalibor (1956), nebo zamilovaného kovářského tovaryše, který vyléčil svoji dívku hubičkami (Dařbuján a Pandrhola, 1959). Studiem zpěvu prošel na konzervatoři a na AMU v letech 1947 – 1955 a v roce 1949 nastoupil k dočasnému pobytu do Národního divadla na pět let, poté dostal výpověď. Naštěstí hned přišla nabídka do Karlína, kde se jej přímo ujal legendární Oldřich Nový a ten jej i seznámil s jeho pozdější třetí ženou, Věrou Vlkovou, se kterou má dva syny, další dva chlapy má z předešlých manželství a velmi brzy budou manželé slavit celých padesát let, společného života. Svůj život, téměř celý, věnoval lehké múze v Hudebním divadle v Karlíně a kdo by neznal tohoto operetního zpěváka v nějaké krásné operetce, jako třeba v My Fair Lady či Veselá vdova. Když se chystal Oldřich Lipský natáčet parodii na kovbojky Limonádový Joe, tak se role psala přímo na tělo herci Jiřímu Kodetovi. Osud k němu byl však nemilosrdný, ale za vším hledej ženu. Kodetova maminka, herečka Jiřina Steimarová, byla poblázněná z divadla hercem a zpěvákem Karlem Fialou a „domluvila“ režisérovi Lipskému a Karlovi spadl Joe, přímo do klína. Nevím, do kolika let je člověk mladý, píše se o Karlovi, jako o mladém členovi v Karlíně, ale když natáčel Limonádníka, bylo mu téměř čtyřicet let, i když vypadal o polovinu méně. Film se rozeběhl po světě, slavil úspěchy, Sergio Leone se popadal za břicho a jenom se divil, jak může ta malá tečka na mapě vyprodukovat tak skvělou parodii na kovbojky, které bývají doménou italských a amerických autorů. A po tomto velkém úspěchu by se v Americe tento herec nezastavil, film by stíhal film, ale pro něj to byl konec „vrčící kamery“ a zbylo už jenom paběrkování. V Karlíně byl Karel Fiala dokonale šťastný, a když se rozpovídá o své kariéře, vlhnou mu oči. Co bylo práce, mnohdy dvě představení denně, v Karlíně a v nuselském Tyláčku. Ráno zkoušky, pak si odběhl zahrát tenis, přes den jezdil s kočárkem a učil se role a večer jej čekalo představení, což byl jeho častý rozvrh. Rok 1990 ale přinesl pro herce stinné stránky, ještě z dálky bylo slyšet zvonění klíčů, nastoupí nový šéf, který prosazoval operu, proto podepsali petici a Karel a Věra se mohli balit, dostali výpověď. Věra Vlková si našla práci na základní umělecké škole, jako pedagog a Karel si mohl užívat odpočinku, s tenisovou raketou v ruce. Aby se naše herecká společnost odvděčila herci Karlovi Fialovi, že jej dosti ignorovala, byl v roce 2013 oceněn za celoživotní přínos v oboru muzikál Cenou Thálie… Karel Fiala si také zahrál epizodky v Šíleně smutné princezně, ve filmu Most u Remagenu, v inscenacích Na tý louce zelený, Orfeus v podsvětí, Amadeus…