Stanisław Jasiukiewicz

Význačný polský herec Stanislaw Jasiukiewicz se narodil 14. 5. 1921 v městečku Postawy k. Wilna v rodině Jana Jasiukiewicze a Michaliny z Sienkiewiczů. Maminka byla vzdálená příbuzná legendárního polského spisovatele a sama se také vyznačovala mnoha uměleckými sklony - psala básně, hrála na několik hudebních nástrojů, krásně zpívala a malovala. Tyto geny pak přenesla ve značné míře i na svého syna Stanislawa, který se už jako čtrnáctiletý chlapec stal členem místního vojenského orchestru, kde exceloval i mezi mnohem staršími kolegy. Otec, potomek polských povstalců a velký vlastenec, zase děti vedl k poznání historie Polska a k hrdosti a lásce ke svému národu. Není proto divu, že po napadení země hitlerovskými vojsky se mladý Staszek hlásí mezi prvními dobrovolníky do armády. Účastní se i bojů, ale po někilika týdnech je po všem - Polsko je poraženo a on se vrací do Postaw, které se však mezitím už staly součástí SSSR. Chce-li si dokončit vzdělání, musí tak učinit už jenom na ruské škole. Po maturitě prostřídá několik různých zaměstnání (dělník na statku, malíř vývěsních štítů, listonoš či úředník), což mu v době německé okupace země dává možnost se nepozorovaně pohybovat mezi lidmi. Jako člen ilegální polské Armii Krajovej, se tak účastní mnoha jejích akcí - od roznášení letáků až po drobné sabotáže. Po opětovném návratu Rudé armády se znovu hlásí do zbraně. Je sice odveden, ale do bojů už nezasáhne a jako voják záložní jednotky stráví zbytek války ve výcvikovém táboře v ruské Kaluze. Tady se jako zručný kreslíř ihned zapojil do práce umělecké skupinky, která měla za úkol navrhovat a vyrábět plakáty pro potřeby Rudé armády. Po večerech se pak účastnil utajovaných kulturních akcí, spojených s recitací polských básní. Po demobilizaci se S. Jasiukiewicz usídlí v Toruni, kde začíná studovat výtvarnou fakultu Univerzity Mikuláše Kopernika. Brzy však mění názor a přechází do Lodže, kde vzniká prozatímní Státní akademie můzických umění - obor herectví. V diplomovém představení ztvárnil roli Olega Koševoje a po absolutoriu roku 1949 odchází do Wroclawi, kde se stává členem tamního Dramatického divadla. Prožije tam pět roků, které jsou nejen značným přínosem pro jeho profesní růst, ale i lety osobního štěstí - jeho ženou se tu stává herecká kolegyně Zofia Komorowska. Na podzim roku 1955 na sebe upozorní pohostinnou rolí Gustava Konrada v Dziadach na scéně Polského divadla ve Varšavě. Brzy dostává nabídku k trvalému angažmá a přijímá ji. Členem Polského divadla pak je až do konce svého života, i když poslední dva roky mu těžká nemoc znemožňuje vystupování na jevišti. Ztvárnil tu celkem šestačtyřicet rolí (vyjma pódiových vystoupení a večerů poezie). Mladého a pohledného herce si brzy povšimli i filmaři a roku 1950 debutoval v roli sovětského vojáka ("Miasto nieujarzmione"). Nějaký čas hrál, díky svému vzhledu, hlavně postavy romantických milenců a dobrodruhů, později však svůj herecký restřík značně rozšíšil - jeho první velkou rolí byl zatrpklý a pomstychtivý Stefan Ziarno v dramatu "Ostatni strzał" (Poslední výstřel - 1959), jehož brzy následoval skvěle ztvárněný křižácký velmistr Ulrich von Jungingen v historickém velkofilmu A. Forda "Křižáci" (1960). Po několika "stejnokrojových" úlohách vojáků a partyzánů se r. 1968 rolí R. Zakliky v seriálu " Hraběnka Coselová" vrátil k romanticko-historickému žánru. Poté účinkoval i v seriálu "S nasazením života" a naši diváci si jej asi nejlépe vybaví jako partyzána Westa, Jankova otce v legendárních 4 z tanku. Ve své vlasti byl velmi populární i jako recitátor a rozhlasvý i televizní herec - často se objevoval v tzv. Teatrze telewizji, kde ztvárnil přes 60 rolí. Po roce 1970 ze zdravotních důvodů odmítá nabízenou roli Bohumila v seriálu "Noci a dny" a soustředí se na dokončení už rozpracovaných postav - převora Kordeckého v "Potopě" a otce Tarkowského v seriálu "Pouští a pralesem". Převora ještě stihne, ale film jako takový je dokončen až po Jasiukiewiczově smrti. Stejně tak i "Pouští a pralesem" - tento film se S. Jasiukiewiczovi stává do jisté míry osudným. Role sice není svým rozsahem velká a náročná, částečně se ale natáčí v Africe, což je pro v té době už těžce nemocného herce (údajně rakovina slinivky břišní), příliš namáhavé. Jeho stav se zhoršuje natolik, že musí být předčasně převezen do vlasti, kde krátce na to (27. 6. 1973) umírá v jedné z varšavských nemocnic. Jeho kolegové se rozhodují, že z piety nebude jeho poslední role přeobsazena a několik posledních scén je dotočeno tak, aby Jasiukiewiczově dublerovi nebylo vidět do tváře.