Matka Johana od andělů

V době, kdy toto historické drama na motivy novely Jarosława Iwaszkiewicze získalo Zvláštní cenu poroty na festivalu v Cannes, už svět znal Jerzyho Kawalerowicze jako autora úspěšného snímku Vlak a jako uměleckého ředitele a spoluzakladatele vlivného polského filmového studia KADR. V roli režiséra si Kawalerowicz se svými filmy dával na čas, za 85 let svého života jich stihl jen necelých dvacet. Matka Johana od Andělů patří k vrcholům jeho kariéry. Příběh ze 17. století se odehrává v polském klášteře, inspirován je však skutečným případem z francouzského městečka Loudun. Tam v roce 1634 sestra Jeanne od Andělů ze žárlivosti obvinila sukničkářského kněze Urbaina Grandiera z černé magie, čehož využil kardinál Richelieu, aby si s ním provždy vyřídil účty. Tyto události zpracoval do filmu v roce 1971 i Ken Russell, jeho drastickou ukázku masové hysterie a sexuální represe Ďáblové (The Devils) mnoho zemí odmítlo uvést v kinech. Jerzy Kawalerovicz o deset let dříve k tématu přistoupil klidněji. V jeho verzi už jeptišky místního kněze k smrti přivedly, nyní do kláštera plného vesele pobíhajících žen a přitažlivé matky představené (v podání režisérovy oblíbené herečky a manželky Lucyny Winnické) přichází nový mladý kněz odhodlaný pomocí exorcismu, domlouvání a modlení očistit jejich duše. Místo toho ovšem bude muset bojovat o duši svou, když v konverzacích s Johanou, pyšnou na svou prokletou výjimečnost, i se sebou samým začne ztrácet své někdejší černobílé jistoty. Černobílá je i kamera, symbolicky i ironicky využívající kontrasty mezi černou kněžské sutany a bílou sesterských hábitů. Výrazné kompozice záběrů prozrazují, že Kawalerowicz před filmem studoval malířství, a přinášejí do strohého prostředí chmurnou krásu. Víceznačný snímek levicového režiséra zpochybňuje slepou a represivní víru a její sílu v souboji s hříchem lásky, chtíče, zpěvu a pití. Aneb i kněží a jeptišky jsou jenom lidé. Iva Přivřelová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016