Michael Moore

Neochvějný bojovník za práva lidí nebo laciný populista věčně manipulující s divákem? Americký dokumentarista Michael Moore platí za nejkontroverznější figury nejen filmové scény, ale možná celého politického světa. Má zhruba stejné množství naprosto nekritických zastánců jako nepřátel, z nichž mnozí jsou velmi vlivní. Jeden za všechny – George W. Bush, nejmocnější člověk planety. Ale o tom až později. Michael Moore se narodil v městečku Flint ve státě Michigan 23.dubna 1954. Právě osud tohoto městečka a jeho obyvatel inspiroval Moorea k jeho prvnímu dokumentu. Jmenoval se Roger a já. Ve Flintu sídlila veliká korporace General Motors, která zaměstnávala většinu zdejších mužů, avšak jednoho dne je všechny propustila a odstěhovala se do Mexika za levnou pracovní silou. V Mooreově městě nastal chaos, většina rodin byla ze dne na den bez stálého příjmu. Moore se stal o něco později vlivnou osobou, psal do místních novin a nakonec se stal i jejich šéfredaktorem. A pak přišel jeho první film. Jeho kariéra dokumentárního filmaře se poté poněkud zabrzdila, Moore tedy jen publikoval své poněkud levicověji zaměřené články a vydal dokonce knihu, kterou nazval Zredukuj tohle (Downsize This). Mooreův druhý dokument byl natočen až v roce 2002, jmenoval se Bowling For Columbine, a z Michaela Moorea udělal hvězdu. Tentokrát si vzal na paškál ve Spojených státech hodně palčivý problém – zbraně a volný trh s nimi. K natočení snímku byl inspirován případem, kdy dvojice mladých lidí postřílela ve škole své spolužáky i sebe. Snímek stál 3 miliony dolarů a vydělal jich 60 a kritika ho vynášela do nebes. Moore navíc získal Oscara za nejlepší dokumentární film. Avšak každá mince má 2 strany. Už tímto filmem dráždil Moore takříkajíc hada bosou nohou. A co teprve tím dalším. V roce 2004 se Moore rozhodl zaostřit na toho nejvyššího, tedy samotného amerického prezidenta George Bushe. Do názvu filmu Fahrenheit 9/11 vložil datum teroristického útoku na Spojené státy. V první půlce filmu se zabýval Al-Kaidou a podivnými styky mezi Busem a saúdskou královskou rodinou, ve druhé řešil pravý význam války v Iráku. George Bush vyšel z dokumentu přinejmenším jako pokrytec a nepřátelství bylo na světě. Fahrenheit měl velký komerční úspěch, ale uměleckou úrovní na předchozí Mooreův počin nedosáhl. Kritici mu vyčítali především populismus, zkreslování informací a nedostatek objektivity. I přesto získal Fahrenheit překvapivě Zlatou palmu na festivalu v Cannes, částečně také proto, že porotě šéfoval Quentin Tarantino. Momentálně leží Michaelu Mooreovi v žaludku fakt, že George Bush byl opětovně zvolen do čela Spojených států, a tak se můžeme v brzké době těšit na druhý díl Fahrenheita.