Dorothy Arzner

Dorothy Arzner je velmi kontroverzní osobností celosvětové kinematografie, zejména pro její životní styl, lesbické kontakty a schopnost se jako první Američanka se prosadit na poli filmové režijní tvorby. Narodila se v San Franciscu do rodiny podnikatele, když její otec byl provozovatelem restaurace v Hollywoodu, kde se také setkávala již v dětském věku s filmovými hvězdami němého filmu. Své vzdělání završila absolvováním University of Southern California v Los Angeles a obhájila též úspěšně doktorát z filozofie. U filmu začínala na počátku 20. let minulého století jako pomocná síla v kanceláři, později jako střihačka ve studiu a nakonec se sama propracovala k natáčení filmů jako režisérka. V roce 1927 natočila již jako režisérka svůj první němý celovečerní film Madame miluje šoféra s Ester Ralston v hlavní roli. Téhož roku natočila další dva filmy, kterými byla komedie Polibky letních nocí a Útok na muže s hvězdou němého filmu Clarou Bow. Toto krátké období, kdy Dorothy natáčela němé filmy, skončilo již v roce 1928, když natočila film Manhattan cocteil /1928/ s Nancy Carroll. Následovaly film Divoká hra, opět s Clarou Bow. V letech 1928-1930 natočila více filmů, které neměly ještě tu kvalitu, která se postupně vykazovala až od roku 1930. Z této doby je známý film Ukolébavka /původní název Sarah and Son/, na kterém jako režisérka spolupracovala s herci Ruth Chatterton a Frederikem Marchem. S Claudette Colbert režírovala film Čest milenců. Další významnější filmový snímek Dorothy Arzner pod jejím režijním vedením byl s Marchem a Silvia Sidney - Vesele jedeme do pekla /1932/. Také natáčela celovečerní snímky s Katerine Hepburne v roli britské letecké rekordmanky - Její poslední rekord /1934/. Nejznámějším je však film Nana s Annou Stene /1934/. Poslední film jako režisérka natočila v roce 1943 - Odvaha přichází první. Po vyléčení z velmi těžké nemoci se již k samostatné režijní filmové práci nevrátila. Další činnost Dorothy Arzner nebyla zcela odtržená od tvůrčí filmové tvorby, jelikož v druhé polovině 40. let minulého století se podílela na vývoji instruktážních vojenských filmů. Od počátku 50. let do 60. let minulého století řídila komerční vysilání v televizních studiích a koncem 60. let až do konce roku 1970 ještě se pokoušela o filmovou produkci. Velmi se také věnovala pedagogické činnosti na vysokoškolské úrovni. Přednášela na University of California v Los Angeles filmovou tvorbu. Zemřela ve věku 82 let v pokoji a klidu v La Quinta v Kalifornii.