Július Barč-Ivan

Július Barč-Ivan, významný slovenský spisovatel a dramatik, pocházel z dvojjazyčné rodiny. Otec Júlis Barč byl maďarského původu a matka Alžběta roz. Ivanova měla slovenské předky. Otec byl povoláním učitel, což mělo vliv na harmonické výchovné prostředí a vytváření podmínek pro syna Júlia. Po základní škole absolvoval košické gymnázium v roce 1926, po kterém se rozhodl studovat práva . V letech 1926 až 1927 absolvoval dva semestry práv na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale studium musel ze zdravotních důvodů ukončit. Později, v období let 1928 až 1934, byl posluchačem teologické fakultu v Bratislavě. Po skončení fakulty nastoupil jako kaplan v Užhorodě a následně se stal farářem v Pozdišovcích. Do roku 1942 plnil úkoly vyplývající z pozice administrátora evangelického církevního sboru. V roce 1942, po přestěhování do Martina, byl nejprve tajemníkem Slovenské národní knihovny, později stipendistou a zaměstnancem Matice slovenské. Od roku 1949 až do své smrti pracoval jako referent a katalogizátor knihovny. Poslední léta svého života bojoval s Parkinsonovou chorobou a s ní souvisejícími psychickými problémy. Július Barč-Ivan nejprve své prozaické texty publikoval časopisecky na konci dvacátých let minulého století. Knižní vydání tří rozsáhlejších povídek pod názvem – Pohádka /1933/, nedávalo tušit, že převážnou částí autorova celoživotního díla, budou tvořit původní dramatizace. Július Barč-Ivan přišel s novými tématy a pohledy na životní a sociální realitu. Vždy za své výchozí vzory označoval vedle Ernsta Barlacha, F.M.Dostojevského, Henrika Ibsena a Augusta Strindberga. Dramatickou prvotinou Barče-Ivana byla hra – 3000 lidí /1933, prem. 1934/, knižně vydána v roce 1935. Hra byla situovaná do amerického prostředí. Naznačuje různé konflikty mezi mocnými a slabými, včetně nepsané povinnosti „vyvolených“ napomoci správnému řešení. Drama –Diktátor /prem.1938, knižně 1981/ je dějově postavená na konfliktech a důsledcích, ke kterým vedou manipulace s osudy jiných jedinců i skupin. Jistá souvislost a podoba s hrou Bílá nemoc od Karla Čapka ukazuje na oboustranný vliv české a slovenské dramatické tvorby. Úspěšná byla i Barč-Ivanova komedie -Mastný hrnec /prem.1940, knižně 1941/ a hra –Matka /prem.1943 i knižně/. Hra byla v roce 1947 inscenovaná v pražském Stavovském divadle. Drama má do jisté míry antickou podobu a klade důraz na nadlidskou sílu, matčinu schopnost předtuchy a účinky mateřské lásky. Hra Dva /1945 prem. i knižně/ a Věž /1947, i prem./ a obsahují poselství do jisté míry vykazující teologické prvky. Poslední část dramatické tvorby Júliuse Barč-Ivana představovaná hrou –Konec /1948/ zůstala pouze v rukopise autora. Děj hry se odvíjí na území, které postihla katastrofa v podobě fyzického i psychického rozkladu. Rozsáhlým románem - Železné ruce/1948/ vrcholí spisovatelovo prozaické dílo. Spisovatel a dramatik Július Barč-Ivan zemřel v Martine 25. prosince roku 1953, ve věku 44 let.