Liliana Malkina

Liliana Solomovna Malkina se narodila 14. července 1938 v estonském hlavním městě Tallinnu. Do jejího dětství zasáhla sovětská okupace Estonska a brzy po ní i válka, kterou rodina strávila v evakuaci za Uralem. Roku 1947 do rodiny přibyla mladší sestra Ljubov a rok poté byl otec, inženýr židovského původu, zcela bezdůvodně uvězněn - z gulagu se sice vrátil už po 4 letech (místo 10, ke kterým byl odsouzen), brzy po návratu ovšem umírá. Právě po něm zdědila malá Lilian hudební nadání a nezdolný životní optimismus. Od dětství milovala balet a toužila se stát slavnou tanečnicí, čemuž bohužel bránila její poněkud plnější postavička. Jako sedmiletá si vstup do baletní přípravky sice vybrečela, ovšem postupem času se ukázalo, že "Umírající labuť" z ní opravdu nikdy nebude... Nevyšel ani její další sen - stát se klaunem, protože v Tallinu tehdy nebyl žádný stálý cirkus. Věnovala se tedy alespoň sportu a pěkných výsledků dosáhla například ve volejbalu, hodu diskem, anebo skoku vysokém. Láska k herectví ji ale neopouštěla - od chvíle, kdy jako malá poprvé viděla v kině pohádku Popelka, si umínila, že jednou také bude hrát ve filmu. Jejím vzorem se stala zlá macecha, ztvárněná F. Raněvskou. Byla to dobrá volba, protože Lily, jak jí všichni říkali, nebyla zrovna typ na lyrické a romantické postavy krásných princezen - její malá, zavalitá postava a hlavně výrazný úsměv (způsobený velkou mezerou mezi předními zuby) ji přímo předurčovaly k rolím komediálního typu. V šedesátých letech tedy Lily vystudovala Divadelní akademii A. Ostrovského v Leningradě a byla přijata do Ruského činoherního divadla v rodném Tallinu. Po čtyřech letech mění anagažmá a odchází do Leningradu, kde se stává členkou Divadla dramatu a komedie na Litějném. Ani tady však dlouho nevydrží a po další "čtyřletce" odchází roku 1968 do Moskvy. Účinkuje tu v komediální skupině režiséra Gennadie Ivanoviče Judeniče a s jejími představeními sjezdí půl Sovětského svazu. Oficiálními místy nejsou tyto estrády příliš uznávané, ale diváci je milují. A Lilian Malkině nesejde na tom, hraje-li v Irkutsku či v Minsku, v honosném Paláci pionýrů nebo někde na drůbeží tržnici - hlavně že hraje a lidé se baví... Ve filmu se L. Malkina objevila poměrně pozdě, až po rozpadu Judeničova kabaretu. Roku 1970 jí režisér Rolan Bykov nabídl roli ve svém filmu Pozor, želva! Třicátnice Lily se tu vynikajícím způsobem zhostila role sportovně založené babičky, zpívala a tancovala... snímek měl veliký úspěch a získal Hlavní cenu dětského diváka na moskevském MMMF. A hlavně - Lily Malkina jím vstoupila do srdcí diváků a její popularita překonala všechna očekávání. Objevila se ještě v několika rolích, převážně komediálního charakteru a pak se na sedm roků odmlčela. V té době se věnovala převážně divadlu - hrála v moskevském Divadle dramatu a komedie na Tagance a v leningradském Divadle Komedie. Roku 1977 natáčí s režisérem Bondarčukem filn "Step", kde ztvárnila postavu židovky Rózy. Přiznává, že z počátku se Sergeje Bondarčuka bála, protože měl pověst přísného, až cholerického režiséra, spolupráce však proběhla na výbornou. Ale ani později velké role nepřicházejí - sice se ve filmu čas od času objevila, ale byly to spíše jen vedlejší postavy, které ovšem dokázala zahrát s neopakovatelným šarmem a komikou. Sama herečka na toto období vzpomíná se značným podílem filosofické sebeironie: "Jaká hlavní role může čekat tlustou a legračně vypadající ženskou???" Ani v divadle nemá jednoduchou pozici - její zvláštní způsob hraní každý ředitel "nestráví" a tak je Lily nucena často měnit angažmá. Pozná tak ještě několik leningradských scén, ale hlavní zlom nastává roku 1992, kdy její sestra s rodinou emigruje do Izraele. I sama Lilian se najednou střetává s čím dál větším antisemitismem a rozhoduje se Sovětský svaz opustit. Ale kam jít??? Lily ironicky podotýká, že jelikož se jí nechtělo někde stát frontu a žebrat o vízum, padla její volba na Českou republiku. Ale mělo to i osobní důvody - Lily se v té době právě rozváděla a rozhodovala se skončit i s hraním. Ale dopadlo to jinak... ihned po příjezdu do Prahy ji čekala nabídka z Divadla na Fidlovačce. V roli dryáčnické dohazovačky Ente z muzikálu Šumař na střeše ji tam můžeme vidět dodnes - a nejenom v ní. Šedesátiletá Lilian Malkina se doslova stala hvězdou této pražské scény, což odstartovalo další spršku nabídek a oslovení. Roku 1995 se ozval i Zdeněk Svěrák a obsadil L. Malkinu do menší role ve své tragikomedii Kolja. S nezbytnou cigaretou v ruce se tu Lily zapsala do duší českých diváků - a to i těch, kteří vše ruské příliš nemilují. Oscarový Kolja Pak Lilian Malkině otevřel cestu do světa a ona si zahrála v dalších českých i zahraničních filmech (Švédsko, Dánsko, Německo, Francie). Roku 2002 se dokonce znovu objevila i v Rusku, kde si zahrála v seriálech Jménem Baron (za roli Ethel zde obdržela hlavní cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu TV filmů v Archangelsku) a Tři barvy lásky. Ráda se vždy ale vrací zpátky do Prahy, která jí, podle jejích slov, tolik připomíná rodný Tallin...