Václav Špidla

Herec Václav Špidla pocházel z Prahy a od dětství toužil hrát divadlo. Za okupace se připojil ke kočovným divadelním společnostem a v průběhu protektorátních let jich vystřídal několik, koncem války byl krátce totálně nasazen. Po osvobození si herecké vzdělání doplnil na Státní konzervatoři, v průběhu studií přešel na vznikajicí DAMU, kterou dokončil v roce 1948. Ještě za studií hrál ve studentském souboru DISK, krátce působil i v Divadle 5. května. Po absolutoriu na DAMU nastoupil Špidla do stálého angažmá ve Vinohradském divadle (1948-1954; tehdy Ústřední divadlo československé armády). Tady navázal spolupráci s režisérem Jiřím Frejkou a získané zkušenosti pak rozvíjel ve svém další působišti, Tylově divadle v Plzni (1954-1963). Nadále sice hrál, ale více se uplatňoval v divadelní režii, v letech 1960-1963 byl v Plzni též šéfem činohry. Dalších devět sezón pak působil v Národním divadle (1963-1972). Na naší první scéně realizoval převážně představení klasického repertoáru (Sen noci svatojánské, Tartuffe), v menších rolích se objevoval znovu i jako herec. Kvůli svým postojům v letech 1968-1969 byl Špidla vyloučen z Komunistické strany, což se projevilo na stagnaci jeho práce, nicméně až do roku 1972 zůstal v zaměstnaneckém svazku v Národním divadle. Své zkušenosti nakonec dal Špidla do služeb oblastní scény a posledních sedm let života byl režisérem a hercem Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (1972-1979). Z jeho režijních prací zde vynikla představení Faust nebo Návštěva staré dámy. Za svoji plodnou uměleckou dráhu stál Špidla před filmovou kamerou pouze dvanáctkrát. Debutoval komickou rolí účetního ve veselohře HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (1948). V padesátých letech pak sehrál několik menších rolí mladých mužů v dnes již zapomenutých filmech, zajímavou roli zrádného Oldřicha z Rožmberka dostal v historickém titulu PROTI VŠEM (1956). Podobnou postavu odpůrce husitů, norimberského markraběte Friedricha, vytvořil později ve filmu SPANILÁ JÍZDA (1963). Největší hereckou příležitost dostal Václav Špidla ve filmu DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC (1969), který však v té době nebyl do kin uveden. Zaznamenat jsme jej později mohli jako studenta večerní školy v legendární komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (1976). Ze Špidlovy práce pro televizi stojí za zmínku jeho postava lékaře Kolíska v lyrickém komediálním příběhu KAM SLUNCE NECHODÍ (1971). Václav Špidla díky svému původu a také zkušenostem z války vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany a aktivně politicky působil i ve své práci. Jeho jméno bývá mimo jiné uváděno v souvislosti s profesní likvidací Jiřího Frejky. Naopak, po roce 1968 byl Václav Špidla perzekuován. Zemřel 21. června 1979 ve věku nedožitých 57 let. Jeho osobnosti se paradoxně nejvíce pozornosti dostalo až o desítky let později v souvislosti s jeho synem, který tehdy prodělával rychlou politickou kariéru. Syn Vladimír Špidla (*1951) byl krátce předsedou ČSSD a v letech 2002-2004 předsedou vlády České republiky, později působil jako evropský komisař pro zaměstnanost a sociální záležitosti.