Jean-Luc Godard

Jeden z nejvýznamnějších režisérů 20. století, Francouz Jean-Luc Godard, se narodil 3. prosince roku 1930 v Paříži v rodině lékaře jako druhý ze čtyř dětí. Jeho otec provozoval soukromou kliniku. Po matce byl švýcarského původu, byla potomkem švýcarské bankéřské rodiny. Právě do matčiny rodné země se rodina Godardových uchýlila před německou okupací. Po válce se opět vracejí do Francie a Jean-Luc začíná studovat na Sorbonně etnologii. VSTUP DO FILMOVÉHO PRŮMYSLU V době studií poznává některé francouzské filmové tvůrce (např. Francoise Truffauta) a pod vlivem těchto přátelství začíná sám psát filmové kritiky. Jeho rodina je stále více ovlivněna filmovým průmyslem. Nejprve se finančně podílejí na vzniku některých filmových projektů, posléze se na vzniku filmů začíná podílet Jean-Luc sám. V roce 1959 vzniká film U KONCE S DECHEM (A BOUT DE SOUFFLE), který ihned zaznamenává velký úspěch. Dějové schéma tohoto celovečerního filmu je do té doby téměř neobvyklé, neboť jsou zde časové skoky a vzájemně spolu nesouvisející sekvence překlenuje Godard zvláštním způsobem montáže, což ve výsledném celku působí vskutku neobvykle a sugestivně. Celý film je postaven na tématu lásky, mýtu a generační výpovědi. V tomto filmu na sebe výrazně upozornil mladý „Bebel“ Jean-Paul Belmondo a krásná herečka Jean Seberg, která tragicky zemřela o dvacet let později. GODARDOVA VÝZNAMNÁ FILMOVÁ TVORBA 60. LET V 60. letech se již Godard řadí mezi nejvýznamnější francouzské filmové tvůrce. Upozorňuje na sebe filmy VOJÁČEK (LE PETIT SOLDAT 1960), ŽENA JE ŽENA (UNE FEMME EST UNE FEMME - 1961) či ŽÍT SVŮJ ŽIVOT (VIVRE SA VIE - 1962). V roce 1963 natočil drama s názvem POHRDÁNÍ (LE MÉPRIS), jež pojednává o autorovi kriminálních příběhů, jehož ztvárnil Michel Piccoli. Tento spisovatel je vyzván, aby upravil pro trh filmového průmyslu film starého režiséra (Fritz Lang). Jednalo se o zfilmování románu Alberta Moravii. V jedné z hlavních rolí se zde objevuje i francouzský sex-symbol Brigitte Bardot. Objevuje se zde v Evině rouše. Tuto „nahou“ scénu si vymínili ve smlouvě producenti filmu. Tématika filmového umění v POHRDÁNÍ je v konfrontaci s nenaplněnými sny a ztroskotáním jedné lásky. V roce 1967 vznikl film ČÍŇANKA (LA CHINOISE), v němž Godard nastínil politickou tématiku a vyslovuje kritiku buržoazie, jejíž svět zanikne na svých rozporech. Ve stejném roce, tedy v r. 1967, vzniká rovněž film WEEK-END, v němž používá tvůrce jakousi metaforu, kdy formou hromadné nehody na dálnici přeneseně naznačuje právě onen avízovaný rozpad světa buržoazie. Vliv světové politiky se vkresluje i do dalších Godardových filmů, zejména koncem 60. let je patrný vliv války ve Vietnamu. Godard v té době považuje sám sebe za filmového tvůrce spíše politicky orientovaného. VIDEO A NOVÁ TECHNIKA Jean-Luc Godard se na přelomu 60. a 70. let zaměřuje na zcela novou formu filmové techniky. Začíná pracovat s videem. Vznikají netradiční projekty, v nichž je díky nové technice zcela jinak pojata montáž i filmová symbolika. Tyto filmy však nebyly určeny do kin, nýbrž se jednalo projekty pro specifickou cílovou skupinu. Touto skupinou rozumíme zejména studenty vysokých filmových škol, pro něž Godard režíruje a přenáší tak mladé generaci svůj pohled na svět filmovýma očima. Videoprojekce tento jeho záměr plně podporuje. Léta 70. přinášejí bohužel útlum jeho slibně nastartované režisérské práce, v níž uplatňuje svůj subjektivní pohled vidění světa v přenesené symbolice. Roku 1971 utrpěl vážný úraz na motorce. Jeho zdravotní stav vyžaduje dlouhodobé léčení. Naplno se ke své práci vrací až na přelomu 70. a 80. let, kdy do kin přichází jeho nový film ZACHRAŇ SI, KDO MŮŽEŠ, ŽIVOT (SAUVE QUI PEUT LA VIE - 1979). Po letech zde opět může prezentovat svůj pohled na svět, nebojí se naturalistického tématu, objevuje se téma prostituce, taktéž filmové dialogy jsou obsahově velmi odvážné, často zabíhající do oblasti vulgarismů. NETYPICKÉ POJETÍ HISTORICKÉ TÉMATIKY Roku 1981 vzniká film PASSION (VÁŠEŇ), jež opět fascinuje svou zvláštní stavbou. Hlavní postavou je zde filmový režisér natáčející historický film. Pro potřeby natáčení pracuje se slavnými výtvarnými díly. Postaví za sebou obraz Dobytí Konstantinopole křižáky (autor Delacroix) a Akt v lázni (autor Ingres). Spojením válečné tématiky křižáckých bojovníků, jimž kontrastuje křehká koupající se žena, dochází k téměř absurdnímu vyvrcholení situace. Křižáci vystoupí ze svého obrazu a onu nahou ženu po studiu pronásledují. Rozhodujícím momentem je v tomto filmu hudba, jíž Godard považuje za důležitou součást filmového projevu. Ve filmu zazní hudba Mozartova, Beethovenova, Ravelova a dokonce také Dvořákova. LÉTA OSMDESÁTÁ V průběhu 80. let vznikají další Godardovy počiny, např. ZDRAVÍM VÁS, MARIE (JE VOUS SALUE, MARIE – 1983) či KŘESTNÍ JMÉNO CARMEN (PRÉNOM CARMEN – 1983). Ačkoliv režisérův věk v té době již překročil 50. rok jeho života, stále jsou jeho filmy nabity mladistvým nábojem a avantgardou, jíž by divák předpokládal spíše u mladších tvůrců, nicméně v tom je právě Godardova originalita – není důležitý věk, ale být stále svůj, nepodléhat komerčnímu trendu a snažit se předestřít vlastní pohled na svět. Na prahu let devadesátých vstupuje do kin film s názvem NOVÁ VLNA (NOUVELLE VAGUE – 1989). Název filmu lze chápat jako parafrázi na vlastní Novou vlnu, jíž na konci 60. let přinesl Godard do filmového světa. V hlavní roli tohoto filmu exceloval slavný francouzský herec Alain Delon. Jeho postava utone ve vlnách a tudíž i zde je patrná určitá parafráze názvu filmu. DOKUMENTÁRNÍ TVORBA 90. LET Filmem NOVÁ VLNA se Godard jakoby rozloučil se svou avantgardní režisérskou tvorbou a jeho následující činnost v devadesátých letech je spíše již konzervativnějšího rázu. Objevuje se téma života v Německu v prvním roce po opětovném sjednocení (NĚMECKO DEVĚT NULA – ALLEMAGNE NEUF ZÉRO, 1991), portrét hudebního skladatele Mozarta (FOR EVER MOZART – 1996) a téma dějin filmu – cyklus HISTORIE(S) DU CINÉMA z druhé poloviny 90. let. Díky své ojedinělosti, subjektivitě a montáže jako prostředku výpovědi svých názorů a pohledu na svět, je Jean-Luc Godard považován za jednu z nejvýznamnějších postav 20. století vůbec. Lze tedy směle podpořit tvrzení, že: „Kdo nezná tohoto režiséra, nezná 20. století.“ Použitý zdroj: SCHRÖDER, N.: Slavní filmoví režiséři, nakladatelství Slovart, Praha, 2004, 1. vydání, ISBN: 80-7209-643-5 Zpracovala: Petra Cejpková