U konce s dechem

Stěžejní (a zároveň iniciační) dílo francouzské nové vlny U konce s dechem (1959, FP 6/67) dodnes neztratilo nic ze své zvláštní vnitřní energie, jíž fascinovalo už před sedmačtyřiceti lety. Jean-Luc Godard je natočil podle synopse svého přítele Françoise Truffauta jako svůj celovečerní hraný debut. V kriminálním milostném příběhu, inspirovaném skutečnou událostí, mladý zloděj aut Michel Poiccard zastřelí cestou z Marseille do Paříže dopravního policistu. Vyhledá pak svou přítelkyni, Američanku Patricii, která si přivydělává jako kolportérka novin New York Herald Tribune a která touží po dráze novinářky a spisovatelky. Michel s ní chce odjet do Říma, potřebuje si však předtím vyzvednout peníze od kumpánů. Protože však policie zná jeho totožnost, stahuje se okolo něj pozvolna smyčka. Mladík nakonec umírá, zasažen kulkou z policejní pistole, poté co ho jeho milenka zradila. - Jednoduchý děj se stává základem pro existenciálně laděné vyprávění na téma zločinu a trestu a nejistých poloh milostného vztahu. - Snímek ve své době fascinoval zejména novátorským formálním ztvárněním: především užitím ruční kamery (s níž natáčel dvorní kameraman nové vlny Raoul Coutard) a střihovou skladbou, která je místy velmi dynamická, jindy zase střídá poměrně dlouhé záběry, natáčené vždy na reálných místech: v ulicích či v interiérech (legendární je mj. sekvence v níž Michel sleduje Patricii sledovanou detektivem na Champs Elysées, kde probíhá příjezd prezidentů Eisenhowera a de Gaulla k Vítěznému oblouku). Právě dynamičnost je symbolem tohoto Godardova opusu, v němž došlo i k výjimečně šťastnému setkání protagonistů: začínajícího Jeana-Paula Belmonda a již známější americké herečky Jean Sebergové (1938-1979). Godard při natáčení spoléhal na improvizaci a ponechal protagonistům značný prostor, čímž získal málokdy vídanou autenticitu. Tvůrce přitom současně s realistickým vyprávěním užívá i zcizující efekty (protagonisté mluví přímo do kamery k divákům apod.). Ve snímku se už zároveň objevují i konstantní rysy Godardova stylu, včetně osobitého využití řeči (zde např. kombinace angličtiny a francouzštiny), nápisů, reklamních znaků apod. - V roce 1983 vznikl nepodařený stejnojmenný americký remake (FP 1/92 - V). Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2006/1