Vladimír Majer

Herec a režisér Vladimír Majer pocházel z Plzně, s níž také spojil své umělecké začátky. Jeho otec – jinak lékař – byl amatérským hudebníkem a k hudbě vedl i svého syna. Vladimír ale nakonec vystudoval obchodní akademii a původně pracoval jako bankovní úředník. Za první světové války sloužil v armádě a byl zpravodajem rakouské armády. Ještě v průběhu války se ale vrátil do Čech a v roce 1916 nastoupil do svého prvního angažmá v Městském divadle v Plzni. Po třech letech přešel do Prahy a více než dvacet sezón strávil na jevišti Vinohradského divadla (1919-1941). Krátce poté se začal angažovat i u filmu, původně jako režisér. V letech 1919-1921 natočil šest melodramatických a sentimentálních příběhů (ve dvou z nich sám také hrál), z nichž se ale dodnes dochoval jen jeden, MAGDALENA (1920). Vznik a premiéra tohoto filmu se těšily značnému zájmu kulturních i společenských kruhů, nutno ale podotknout, že to nebylo Majerovou zásluhou, pozornost byla spíše zaměřena na autora literární předlohy, jímž byl uznávaný básník J. S. Machar. V následujících letech se Majer vzdal filmové režie a nadále se u filmu uplatňoval jako herec. Do konce němé éry hrál v dalších více než dvaceti filmech, většina z nich je ale dnešním divákům neznámá. Pozornost zaslouží životopisné tituly jako JOSEF KAJETÁN TYL (1925) nebo SVATÝ VÁCLAV (1929), jako plukovník Kraus se objevil také v němé verzi DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA (1926). Po nástupu zvukového filmu hrál Vladimír Majer převážně negativní typy v dalších 14 filmech. Zaznamenat jej můžeme například v prvních veselohrách Voskovce a Wericha (PUDR A BENZIN, 1931; PENÍZE NEBO ŽIVOT, 1932). V roce 1934 se dvakrát vrátil k filmové režii, v obou případech však šlo o snímky diskutabilních kvalit a dnes jen málo známé (ROZPUSTILÁ NOC, 1934; V CIZÍM REVÍRU, 1934). Lépe si jej proto můžeme připomenout díky nevelkým rolím v dodnes slavných filmech jako CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) nebo DÍVKA V MODRÉM (1939), menší úlohy odehrál v několika kvalitních dramatech na počátku protektorátu (TURBINA, 1941; RUKAVIČKA, 1941), kromě divadla a filmu nacházel uplatnění také v rozhlase. Již dříve patřil k aktivním osobnostem i mimo jeviště a v roce 1919 stál u zrodu Sdružení československého filmového herectva, jehož byl také dlouholetým předsedou. Po uzavření Vinohradského divadla v září 1941 našel Vladimír Majer nové angažmá v Městských divadlech pražských a své další působení spojil především se scénou Uranie v Holešovicích, kde se uplatnil i jako režisér. Po válce byl Vladimír Majer vyšetřován disciplinární komisí odborové rady divadelníků a následně předán Lidovému soudu. O jeho dalších osudech toho není mnoho známo, nicméně v polovině 50. let mu byl umožněn návrat k herectví, byť jen v malých rolích. Do své smrti působil v zájezdovém Vesnickém divadle a Armádním uměleckém divadle, naposledy se také objevil před kamerou. Ze dvou posledních roliček můžeme připomenout postavu strážníka v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956). Vladimír Majer zemřel v Praze 5. listopadu 1957 v Praze ve věku 65 let. Jeho manželkou byla operní zpěvačka a herečka Bedřiška Grossová, známá pod uměleckým jménem Ferry Majerová.