Hraběnka z Podskalí má dějovou kvalitu slušných sentimentálních amerických filmů. Nejsou to žádné zázraky, ale je mně něco takového mnohem milejší než pathos filmů a la Havlíček. Nedělá se to víc než je, a to je sympatické. Mimo to slečna Ondráková tam exceluje svým půvabem. A hlavně: přičiňuje k tomu i vkusnou a dobrou hru. Pro ni zapomeneme na povážlivá mnohdy nedopatření režie (časová souvislost mezi událostmi na zámku a v myslivně!), protože jsme rádi, že český film nalézá svou „opravdovou“ hvězdu. Kdo měl příležitost sledovati umělecký vývoj slečny Ondrákové, nemůže nekonstatovati, že její vystoupení jsou film od filmu čistší, pronikavější, bezvadnější. Hraběnkou z Podskalí slečna Ondráková rozhodně vítězí na celé čáře.
Poznáte na první pohled, že hraběnkou z Podskalí je dívka z lidu, jež přes překážky osudu se stane chotí šlechtice. To ještě není republika, ale i za ní se to ještě lidem líbí. Motiv je dosti bohatě rozveden a dějově jsou tam spleteny osudy řady osob. Lidy (budoucí hraběnka z Podskalí – hraje sl. Ondráková) a jejího otce, hospodského z Podskalí (hraje p. Pištěk), fotografa Lamberta (p. Speerger) a jeho milenky (sl. Jansová), hraběte Renné (to je krásné jméno, že? – hraje pan Lamač). – Otec Lidin, fotograf Lambert a podskalák Joza předurčující se za nápadníka Lidina (nejlepší mužský výkon filmu – pan Mayer z Vinohrad) padělají peníze. Přijde se na to ovšem a všichni tři jsou odsouzeni. Hostinský zanechá dceru Lidu, fotograf Lambert svou nelegitimní ženu s dvěma maličkými dětmi, podskalák Joza je volný jako pták – vždyť Lida ho nemohla ani vidět. Této se dostane skvělé náhrady. Mladý hrabě z Renné (nesmělé jehňátko – jakých asi mezi aristokraty mnoho nebylo) dopomůže jí svým vlivem k divadlu, tam Lida slaví triumfy a stává se posléze i ženou mladého hraběte. Žena Lambertova najde laskavé přijetí v myslivně, kde se stane hospodyní statného lesního Fialy. Najde tam skutečný a opravdový domov. – Až na nemožnou matku mladého hraběte a na nervy jdoucího učitele hudby, byla hra velmi dobře a s chutí vyhrána. Vedle slečny Ondrákové byla to z ženských úloh i slečna Jansová, jež v roli milenky Lambertovy podala vskutku dobrý a vkusný kus práce, nejlepší ze své dosavadní. – Pan Speerger vedle pana Mayera, měl velmi osobitou a úspěšnou roli ve fotografovi Lambertovi. Třeba při své návštěvě myslivny – po propuštění z vězení – podal výkon opravdu pozoruhodný. Pan Pištěk jako hostinský nás tentokráte zklamal. Pan Lamač – hrabě z Renné nevybočoval z obvyklé své disposice vůči takovým krasavcům, jenomže té nesmělosti (scéna v hostinci) si servíroval přece trochu víc, než bylo třeba. Režijně se dopustil několika povážlivých faux-pas a neušetřil se ani takových nechutných nehorázností, jako je třeba příchod hostinského do hraběcí rodiny. Tento film není tak špatný, aby se toho nemusilo litovati.
ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Hraběnka z Podskalí. Rozpravy Aventina. Měsíční list pro kulturu, umění, kritiku a zvláště literaturu. 1925 – 1926, č. 7 (březen), s. 94.
