Alois Koldinský

Protáhla náves tvořená zemědělskými usedlostmi , gotický kostel sv. Václava s barokními úpravami, založený již v roce 1055, dřevěná zvonice ze 14. století a příkrý svah rámovaný Klešickým potokem. To je obec Jezbořice, obklopená kam oko dohlédlo v době, kdy se zde narodil spisovatel a dramatik Alois Koldinský, sedláky obhospodařovanou ornou půdou. Nadaný Alois Koldinský, na svou dobu mimořádně aktivní mladík, absolvoval s výborným prospěchem chrudimské gymnázium a po maturitě v roce 1876 se zapsal ke studiu na pražské právnické fakultě. V roce 1882 završil svá vysokoškolská studia doktorátem z všeobecného práva. Ještě v dobách studií byl zvolen starostou akademického spolku Jungmann. Řadu let sbíral praktické zkušenosti jako advokátní koncipient a po složení řádných advokátních zkoušek si na Smíchově v roce 1888 otevřel vlastní advokátní kancelář. Souběžně byl aktivní i jako politik, když získal mandát a stal se poslancem za mladočechy u zemského sněmu. V této funkci působil v letech 1889 až do roku 1913. S jeho působením na Smíchově jsou spojeny i další funkce, když v letech 1899 až 1906 stál v čele tehdejšího smíchovského okresu a osvědčil se i jako starosta Smíchova v letech 1906 až 1918. Dobové kroniky dokládají, že se výrazně zasloužil o rozvoj Smíchova. V osobním životě mu bylo osudovým setkání s paní Marií, dcerou Pavla Švandy ze Semčic, která se stala později jeho manželkou. V roce 1891 provedl Koldinský asanaci Švandova divadla U Libuše, známějšího dnes jako Realistické divadlo a naposledy jako divadlo Labyrint. Stalo se tak v době, kdy se Švandovo divadlo potýkalo s těžkou ekonomickou situací. Paní Marie se po získání koncese v roce 1897 dostala jako ředitelka do čela divadla, které osobně řídila v letech 1903 až 1906. Alois Koldinský se ze své pozice zasadil o záchranu Švandova divadla a usiloval o ekonomickou prosperitu této divadelní scény. Divadlo také po roce 1900, zejména po odklonu od klasického divadelního repertoáru té doby a přechodu k lehkým operetám, fraškám, této prosperity dosáhlo. Podílel se i svým úsilím na stavebním rozšíření divadelní budovy, když v roce 1910 přikoupil sousední dům a umožnil tak rozšíření hlediště a zřízení foyeru scény, která již od roku 1908 nesla název Intimní divadlo. Koldinského vztah k divadlu se vytvářel v druhé polovině 70. let předminulého století, když velmi pilně navštěvoval pražská divadelní představení. Již v roce 1877 byly scénicky realizované jeho rozmarné komedie : Od stolu a lože /1877/ a Rozvedené manželství /1878/. Po delší odmlce se jako dramatický autor zviditelnil takřka po dvaceti letech komediálními hrami, které byly ve své době velmi populární a také finančně úspěšné. Mezi těmito se nejvyššího počtu repríz dočkaly veselohry: Švábová agentura na Malé Straně /1897/, Děti Tovarovy /1898/, Oběť lásky /1898/, Azorek z Chicaga/1898/, Paroháči /1899/ Doktorka Rixyová /1901/. V roce 1901 byly tyto postupně vznikající veselohry uvedeny v roce 1901 v Koldinským prosazeném cyklu, na které navázal Koldinský nově napsanou komedií Odpusť nám naše viny! /1901/. V roce 1899 byla v premiéře uvedená Koldinského nejúspěšnější veselohra Hraběnka z Podskalí, která se v roce 1905 dočkala i knižního vydání a ještě v éře němého filmu ji pod stejnojmenným názvem natočil v roce 1926 režisér Karel Lamač. Po roce 1906 se Alois Koldinský věnoval jako starosta města Smíchova, především výkonu svého úřadu. Dramatik a autor populárních veseloher pro lidové publikum JUDr. Alois Koldinský zemřel v Praze 28. března roku 1934, ve věku nedožitých 77 let. Erkul