Jitka Dušková

V roce 1940 připravoval režisér František Čáp filmovou adaptaci nejslavnějšího díla Boženy Němcové – „Babičky“. Napsáním scénáře byl pověřen Karel Hašler, který dostal od pana režiséra i další důležitý úkol – najít představitelku „benjamínka“ Proškovic rodiny, malou Adélku. Shodou náhod se tehdy Karel Hašler zapovídal s jedním panem architektem přímo z barrandovských ateliérů a zřejmě mezi řečí si jen tak posteskl, že hledá holčičku, která by mohla hráti Adélku. Pana architekta tato informace zaujala a ukázal Karlu Hašlerovi fotečku své neteře Jitušky. Karel Hašler nebyl proti, dívenka se mu líbila, ale osobní setkání je osobní setkání a tak bylo nutné, aby se Jituška v doprovodu své maminky vypravila do Prahy. O mnoho let později zavzpomínala na své setkání s Karlem Hašlerem paní Jitka Viktorýnová, rozená Dušková, pro „pamětnický“ filmový kalendář Aleše Cibulky. Velmi suverénně naklusala před Karla Hašlera a na jeho dotaz, cože tam dělá, odvětila, že přece jde natáčet film. Hašler byl nadšen bezprostředností pětileté holčičky a tak Adélka Prošková byla na světě. Protektorátní film poté umožnil Jitce Duškové ještě trojí vystoupení před filmovou kamerou. Roztomilé děvčátko se zalíbilo také režiséru Jiřímu Slavíčkovi, v roce 1941 natáčel další z adaptací známých literárních děl, tentokrát šlo o povídku „Pantáta Bezoušek“ od K. V. Raise. Jaroslav Vojta v roli bodrého venkovského dědečka přijíždí k rodině svého syna do Prahy, kde se těší se dvěma vnučkami. Není bez zajímavosti, že tu starší holčičku hrála Radana Vojtová, dcera Jaroslava Vojty! Tou druhou dívenkou byla právě Jitka Dušková. Objevila se ještě ve filmech „Pro kamaráda“ (1941) a „Host do domu“ (1942), ale již pak nikdy více. Krátká filmová kariéra malé Jitušky skončila v jejích sedmi letech. Ne že by nabídky nebyly, ale o holčičku projevili zájem němečtí filmaři. Požadovali, aby děvčátko umělo bruslit, což sice Jitka uměla, ale tatínek spolupráci s Němci nedovolil. Zvítězilo vlastenecké cítění po tatínkovi a tak malá Jitka naoko onemocněla, aby nemusela hrát v německém filmu. Již nikdy více se pak před filmovou kameru nepostavila. Celý svůj život Jitka Dušková, později Viktorýnová, zasvětila učitelské práci. Jako zdroj informací použit „Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky 2011“, autor původního textu - Aleš Cibulka.