Attilio Dottesio

Attilio Dottesio zahájil svou uměleckou kariéru ve Francii, za druhé světové války ale zakotvil v rodné Itálii a stal se na několik desítek let jedním z nejžádanějších představitelů vedlejších rolí ve filmu. Pocházel ze severní Itálie a počátkem třicátých let odjel do Francie, kde se začal prosazovat jako zpěvák. Po dosažení jistého úspěchu dostal první drobnou filmovou roli v Guitryho historické epopeji TAJEMSTVÍ SEDMI PEREL (Les perles de couronne, 1937). Potom se vrátil do Itálie a začal studovat herectví na filmové škole Centro sperimentale di cinematografia. Studium herectví dokončil v roce 1942, ale ještě předtím začal dostávat nové nabídky od italských filmových režisérů. V menší roli hotelového recepčního se objevil v Palermiho filmu HŘÍŠNÍCE (La peccatrice, 1940), v průběhu války pak hrál v několika zdařilých adaptacích osvědčených předloh, postava bratra titulního hrdiny to byla například ve filmu JAKOUBEK IDEALISTA (Giacomo l´dealista, 1942). Krátce po válce znovu točil s francouzskými filmaři (VĚZNICE PARMSKÁ – La chartreuse de Parme, 1947), do několika svých hodnotných filmů jej přizvali další významný italští tvůrci, jako například Giuseppe de Santis (HOŘKÁ RÝŽE – Riso amaro, 1948) nebo Alberto Lattuada (ANNA, 1951). Během padesátých let se Attilio Dottesio v menších rolích pohyboval převážně v historických filmech, připomeňme u nás uvedené příběhy z 19. století jako ANITA GARIBALDI (Camicie rosse, 1952) nebo VANINA VANINI (1961). Do impozantního počtu se Dottesiho filmografie začala rozrůstat až v šedesátých letech, kdy točil několik snímků ročně. Poměrně brzy zešedivěl a charakteristickým znakem jeho herecké osobnosti se stal plnovous. Přestože disponoval nespornými hereckými schopnostmi, nikdy nepřesáhl rámec vedlejších rolí, těmi byl ale zahrnován ve velkém počtu. Téměř čtvrtinu z jeho úctyhodné filmografie tvoří spaghetti westerny, různě velké role hrál v přibližně 40 titulech tohoto žánru, u nás ovšem vesměs neznámých, připomeňme alespoň legendární film HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ (Il buono, il brutto, il cattivo, 1966), kde se ale opravdu jenom mihnul. V divadle, dabingu nebo televizi pracoval Attilio Dottesio jen výjimečně, doménou jeho aktivit zůstával film, příležitostně se na několika titulech podílel i jako producent. Jeho pokus prosadit se jako dokumentarista vyšel naprázdno, protože celovečerní naučný film AMAZZONIA TERRA SCONOSCIUTA (1955) nebyl nikdy uveden do distribuce. Početně významnou položku v jeho herecké filmografii dotvářely v sedmdesátých letech kriminální filmy, často s přesahem do žánru hororů, s Klausem Kinskim hrál například ve filmu SMRT MÁ VRAŽEDNICKÝ ÚSMĚV (La morte ha sorriso all´assassino, 1973), menší role ztvárnil v dalších podobně laděných filmech jako POLICIE ŽÁDÁ O POMOC (La polizia chiede aiuto, 1974) nebo TMAVĚ ČERVENÁ (Profondo rosso, 1975). Objevil se také v několika válečných filmech, opět s Klausem Kinskim to byli například HRDINOVÉ V PEKLE (Eroi all´inferno, 1973). V letech 1984-1985 pořídil Attilio Dottesio své poslední kreace ve filmu a televizi, symbolicky svou práci pro film zakončil opět ve francouzském filmu (DOBRÝ KRÁL DAGOBERT – Le bon roi Dagobert, 1984), načež odešel do soukromí. Zemřel v Římě 12. února 1989 ve věku 79 let.