Julius Kalaš

Hudební skladatel Julius Kalaš má na svém kontě bohatou tvorbu v různých žánrech od operet přes dobově populární písně až k symfonickým básním, kromě toho byl také právníkem a stál u zrodu populárního pěveckého souboru Kocourkovští učitelé, mimo jiné bývá označován i jako jeden ze zakladatelů moderní české filmové hudby, nejširší veřejnosti můžeme jeho jméno připomenout ve spojitosti s písní Ten dělá to a ten zas tohle z filmu CÍSAŘŮV PEKAŘ – PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951). Pocházel z Prahy a po dokončení gymnázia nastoupil do třetího ročníku Pražské konzervatoře, kde pod vedením dirigentů J. Křičky a J. B. Foerstra absolvoval studium oboru skladba (1924). Hudební vzdělání si pak doplnil soukromými lekcemi u slavného skladatele Josefa Suka, k němuž docházel v l. 1924-1928. Souběžně nastoupil ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1930 dosáhl titulu doktora práv. Až do roku 1948 pak jako právník působil v Zemském finančním úřadu. Přes civilní profesi právníka se Julius Kalaš věnoval od poloviny dvacátých let práci v umělecké a hudební sféře, stál u zrodu sboru Pěveckého sdružení učitelů kocourkovských, kde bezmála třicet let působil jako klavírista, kapelník a také skladatel (1925-1953). Jako autor hudby se podílel na hudebně lingvistických parodiích Kocourkovských učitelů, které se o řadu let později staly vzorem například pro Ivana Mládka. S Kocourkovskými učiteli vstoupil Julius Kalaš také do světa filmu, účinkoval s nimi ve filmech KARIÉRA PAVLA ČAMRDY (1931) nebo U NÁS V KOCOURKOVĚ (1933), začal se také prosazovat jako autor filmové hudby. U několika filmů meziválečné československé kinematografie můžeme jméno Julia Kalaše číst v titulcích v sekci námět nebo scénář, jeho doménou ale byla skladatelská tvorba. Ke spolupráci jej často zval například Martin Frič (ŠVADLENKA, 1937; ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA, 1938; KATAKOMBY, 1940) nebo Miroslav Cikán (Z ČESKÝCH MLÝNŮ, 1941), dodnes je ale známá spíše titulní píseň ze stejnojmenného filmu DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937), který režíroval Hugo Haas. Jenom jednou se Julius Kalaš objevil i před filmovou kamerou, v melodramatu JEJÍ HŘÍCH (1939) hrál nevelkou roli skladatele. Kromě práce pro film skládal Julius Kalaš také orchestrální hudbu, sborové skladby, tance, svými kompozicemi obohatil i divadelní hry (Nápadníci trůnu, Zkrocení zlé ženy), nevyhýbal se ani operetnímu žánru (Láska nezná hranice, 1934; Bílá paní, 1941; Mlynářka z Granady, 1954). Levicová politická orientace umožnila Juliu Kalašovi další kariéru v kulturní sféře po roce 1948. Tehdy opustil práci řadového právníka a nastoupil jako profesor hudby na FAMU (v l. 1949-1950 zde byl i děkanem), od konce druhé světové války byl také předsedou Syndikátu českých filmových umělců a techniků. Souběžně nadále komponoval hudbu pro film, z této doby stojí za zmínku komedie RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949) nebo parodie PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949). Do historie české filmové hudby se zapsal především svým podílem na již zmíněné historické veselohře CÍSAŘŮV PEKAŘ – PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951), z jeho pozdější tvorby připomeňme filmy PÁTÉ KOLO U VOZU (1958) nebo KRÁL KRÁLŮ (1963). Kalašovu práci pro kinematografii uzavírá parodie FANTOM MORRISVILLU (1966). V roce 1965 získal Julius Kalaš titul Zasloužilého umělce, zemřel v Praze 12. května 1967 ve věku nedožitých 65 let.