Maria Meriko

Francouzská herečka Maria Meriko byla svou vizáží a chraplavým hlasem předurčena k rolím autoritářských a povýšených žen, takové postavy hrála v divadle, filmu i televizi. Narodila se v Gruzii jako Maria Alikhanichvili, s rodiči ale záhy přesídlila do Turecka a nakonec v roce 1923 do Francie, ostatně jako řada emigrantů z Ruska. Od dětství projevovala umělecké nadání a začala studovat tanec a sochařství, obojího se ale musela vzdát kvůli špatnému zdraví. Výtvarnou školu po třech letech opustila a přešla ke studiu herectví. Jako profesionální herečka začínala na jevišti Comédie Française, později vystřídala řadu dalších pařížských scén, za zmínku stojí její účast v Sartrových hrách Špinavé ruce (Théâtre des Célestins, 1949) a Ďábel a Pánbůh (Théâtre Antoine, 1951). Uplatnění našla také v klasických Racinových dramatech a vystupovala i na letních divadelních festivalech. Kromě divadla se ráda prezentovala jako recitátorka a na gramofonové desky nazpívala i gruzínské tradiční písně. Nějakou dobu se Maria Meriko věnovala rodině, protože již po válce se provdala za svého divadelního kolegu Fernanda Bellana (1912-1992) a měli spolu dvě děti. Po Bellanově boku absolvovala také první vstup před filmovou kameru v Guitryho filmu VRAHOVÉ A ZLODĚJI (Les assassins et voleurs, 1957). Menší filmové role pak přicházely jen zřídka, hrála například v historickém filmu TAJNOSTI PAŘÍŽE (Les mysteres de Paris, 1962) nebo v mezinárodně obsazeném, u nás ale málo známém Litvakově filmu DÁMA V AUTĚ S BRÝLEMI A PUŠKOU (The Lady in the Car with Glasses and a Gun, 1970). Více příležitosti dostávala od konce padesátých let v televizi, v jednom seriálu například nahradila onemocnělou Alici Sapritch, s níž měla společný geografický původ a také typ rolí. S Alicí Sapritch ji spojovala i televizní role francouzské královny Kateřiny Medicejské; Maria Meriko ji hrála poprvé v televizním filmu VRAŽDA VÉVODY DE GUISE (L’assassinat du duc de Guise, 1960) a později se touto postavou zviditelnila v seriálu PANÍ Z MONSOREAU (La dame de Monsoreau, 1971). Z jejích dalších nepříliš početných filmových rolí připomeňme postavu staré cikánky Florindy v komedii NENAPRAVITELNÝ (L’incorrigible, 1975). Z dalších skutečných historických postav ztvárnila Naděždu Krupskou v televizním dramatu STALIN A TROCKIJ (Staline-Trotsky, 1978). Počátkem osmdesátých let opustila divadlo, nadále ale často hrála v televizi, znovu občas i ve filmu. V japonsko-francouzském snímku PLODY VÁŠNĚ (Les fruits de la passion, 1981) jí připadla postava Smrti, později v Lautnerově historické kriminálce VYVRAŽDĚNÝ DŮM (La maison assassinée, 1988) ztvárnila starou venkovanku, která přispěje k rozluštění dávného případu. Úplně naposledy stála před kamerou v rámci jedné epizody kriminálního seriálu NESTOR BURMA (1994). Maria Meriko zemřela následkem rakoviny ve městě Villejuif v blízkosti Paříže 29. července 1994 ve věku 74 let. Její filmografie zahrnuje 16 filmů a přes padesát televizních rolí.