Vlasta Hrubá

Vlasta Hrubá od dětství hrála ochotnické divadlo, prošla také pěveckou průpravou. Jako čtrnáctiletá získala první divadelní angažmá v rámci sboru v divadle Uranie (1933-1934), poté hrála v revui Kocourkovských učitelů ve Vinohradském divadle, pak se vrátila do Uranie, tentokrát již jako sólistka a vystupovala pod uměleckým jménem Krasovská. V tisku si pak její fotografie povšiml Vlasta Burian a angažoval ji do svého divadla. Následně hrála ve Švandově divadle Járy Kohouta, nakonec zakotvila v Tylově divadle, kde hrála až do roku 1945. V průběhu 30. let se Vlasta Hrubá vypracovala v lyrickou subretu, která okouzlovala elegantním zjevem a příjemným hlasem, na divadelním jevišti vynikla především v milovnických rolích slečen z lepší společnosti. Úspěchy na divadelním jevišti našly pochopitelně odezvu i ve filmu a Vlasta Hrubá se tak již v šestnácti letech objevila v romantickém dramatu KRÁL ULICE (1935). V následujících letech pak hrála vedlejší role v bezmála třiceti filmech. I když její úlohy spadaly převážně do nenáročných veseloher V. Slavínského nebo M. Cikána, díky jejich častému reprízování si její osobnost můžeme dodnes připomínat. Ve druhé polovině 30. let hrála role převážně služek a komorných, později dostávala i větší herecké úlohy, například proměněné vychovatelky v nestárnoucí komedii PŘÍKLADY TÁHNOU (1939). Na přelomu 30. a 40. letech vytvořila Vlasta Hrubá vedlejší role v několika filmech ročně, naposledy to bylo v kriminální komedii PAKLÍČ (1944), kde sehrála úlohu podvodnice Lilian Škardové. Vlasta Hrubá byla v roce 1945 vyšetřována pro své chování v době protektorátu, stíhání bylo ale pro nedostatek důkazů v roce 1946 zastaveno. V roce 1948 emigrovala Hrubá do Velké Británie, odkud později finančně podporovala některé české umělce. Její další osudy nejsou známé, podle některých pramenů (paměti Adiny Mandlové) ale občas navštěvovala v Československu své příbuzné, zemřela ve Spojených státech.