Jaroslava Vysloužilová

Širší veřejnosti je herečka Jaroslava Vysloužilová poměrně málo známá, dlouhá léta ale patří k významným osobnostem šumperského divadla a svými kreacemi obohatila také několik zásadních filmů šedesátých let. Pochází z Prostějova, kde také vystudovala Střední pedagogickou školu. Již tady inklinovala k uměleckému zaměření a po maturitě nastoupila na brněnskou JAMU, kde v roce 1960 absolvovala studium herectví. Po škole hrála Vysloužilová v Beskydském divadle v Novém Jičíně (1960-1962), po dvou letech odešla do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde strávila pět sezón (1962-1967). Tehdy také debutovala na filmovém plátně, první menší rolí se uvedla v hodnotném dramatu AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965) z těsně poválečné doby. Vzhledem k blízkosti Uherského Hradiště k bratislavskému filmovému studiu byla pak obsazena do slovenského filmu PANNA ZÁZRAČNICA (1966). V dalším českém filmu NOC NEVĚSTY (1967) vytvořila manželský pár s Josefem Větrovcem. V roce 1967 nastoupila Jaroslava Vysloužilová do angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku, kde působí dodnes, tedy již více než čtyřicet let. Na šumperském jevišti začínala velkými dívčími rolemi (Maryša, Pygmalion), v nichž projevila nesporný herecký talent. Šumperku zůstala věrná, našla tu zázemí, velké příležitosti, přízeň diváků a zamilovala si okolní přírodu. V průběhu let se přehrála do zralých ženských postav (Noc na Karlštejně, Harold a Maud). K práci ve filmu se vrátila koncem šedesátých let, opět ve spolupráci s Karlem Kachyňou (SMĚŠNÝ PÁN, 1969), mezitím se ale objevila také ve slavném filmu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968). Větší příležitost dostala ještě v dramatu SVATEJ Z KREJCÁRKU (1969), pak ale několik let zůstávala jen regionální divadelní herečkou. Hlavní ženskou roli dostala později v tendenčním snímku O MORAVSKÉ ZEMI (1977), kde v ústředním páru hrála s Radoslavem Brzobohatým. Její další práce před kamerou se odehrávala ve formátu nevelkých epizod (RADOST AŽ DO RÁNA, 1978; HOUSATA, 1979), znovu se ale uplatnila také ve slovenské kinematografii (NEVERA PO SLOVENSKY, 1981). Až po další přestávce si na ni vzpomněli režiséři mladší generace (MARIAN, 1996; POSTEL, 1998). Angažmá v oblastním divadle je mimo jiné příčinou, proč jsme se s Jaroslavou Vysloužilovou prakticky vůbec nesetkali na televizní obrazovce, objevila se jen v seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY (1997). Nadále ale zůstávala aktivní v divadle, za své vystoupení v představení Tři velké ženy obdržela cenu za nejlepší herecký výkon na divadelním Festivalu Miloše Movnara (2000). V posledních letech na jevišti hrála například v Ostře sledovaných vlacích, Hvězdách na vrbě nebo Marii Stuartovně. Nejnověji se prosadila i jako režisérka (César a Drana, 2010). V roce 2007 obdržela Jaroslava Vysloužilová od Nadace Život umělce cenu Senior Prix. Manželem Jaroslavy Vysloužilové je herec Stanislav Waniek (*1931), taktéž dlouholetá osobnost šumperského divadla.