Václav Řezáč

Český prozaik Václav Řezáč se narodil v Praze 5. května r. 1901 jako Václav Voňavka. Jeho otec pracoval jako kočí, ale zemřel, kdy malému Václavovi byly dva roky. Matka pracovala jako pradlena. Po smrti svého muže se znovu provdala, s nevlastním otcem však Václav vycházel velmi špatně. Během první světové války se navíc rodina potýkala s dosti velkou bídou. ŘEZÁČ ÚŘEDNÍKEM A REDAKTOREM Touha osamostatnit se a opustit otčíma, kterého neměl rád, přetrvala u Václava po celou dobu studií na gymnáziu. Odmaturoval roku 1919. Posléze si udělal absolventský kurz na obchodní akademii a nastoupil do práce jako úředník. Roku 1920 začal pracovat pro Český statistický úřad a zde působí rovných dvacet let do roku 1940. Posléze se vydává na novinářskou dráhu a zmíněného roku 1940 nastupuje do Lidových novin jako redaktor. V roce 1945 se stal redaktorem deníku Práce a v roce 1949 dokonce ředitelem nakladatelství Československý spisovatel. LITERÁRNÍ TVORBA Na literární dráhu se Václav Řezáč vydává již během svého úřednického období, kdy hlavním důvodem je finanční zabezpečení rodiny. Nejprve publikuje povídky v časopisech Český svět a Eva. Zde také uveřejňuje různé literární a divadelní kritiky. Později se zaměřuje spíše na prozaickou činnost románového typu. Literární hrdinové Václava Řezáče jsou lidé slabí, kteří se potácejí ve zmatcích doby. Jsou charakterističtí tím, že mají v sobě zárodky zla či alespoň slabosti. V roce 1935 vznikla románová kronika „Větrná setba“. Její děj se odehrává na konci první světové války. Hrdiny románu jsou lidé mladé generace, která během války dospívala vlivem tíživé situace, kdy se zcela povážlivě hroutily etické hodnoty. „Slepá ulička“ – to je název dalšího románu z roku 1938, v němž jsou popisovány osudy dvou rodin – továrnická a dělnická – tyto osudy vytvářejí jakousi slepou uličku, do níž se dostalo nejen průmyslové podnikání, ale i celý společenský život. Z toho vyplývá, že dílo Václava Řezáče bylo zaměřeno zejména na tzv. typ sociálního románu a dělnickou třídu a je logické, že jeho politické smýšlení bylo levicové. Velmi pozoruhodnou analýzu typu slabocha vykreslil autor v románu z roku 1940 s názvem „Černé světlo“. Hlavní hrdina rodinnými vlivy podlehl zlu, které pak sám šíří kolem sebe. Za stěžejní Řezáčovo dílo je však nepochybně považován román „Svědek“ z roku 1942, v němž je přesvědčivě vykreslen obraz člověka, který ve své osamělosti, ale s představou, že by mohl ovládat jiné, slídí po tajemství sousedů, podněcuje jejich slabosti a vášně, aby tak zaplnil vlastní samotu. Nemocný stařec se tak zmocňuje cizích životů a svůj život odvozuje z neštěstí druhých. Významným dílem Řezáčovým je též román „Rozhraní“ z r. 1944, což je doslova román o vzniku románu. Hlavním hrdinou je zde profesor obchodní školy, který chce napsat román o svém krajanovi, slavném herci. Románová postava začíná ovlivňovat pisatele, pomáhá mu přemáhat vnitřní slabost. Hranice mezi fiktivní postavou literárního díla a jejím tvůrcem se stírají, navzájem prolínají a nakonec se sjednotí ve společný proud. FILMOVÉ ZPRACOVÁNÍ ŘEZÁČOVA DÍLA Filmového zpracování se v 50. letech dočkaly dva Řezáčovy romány odehrávající se v poválečném pohraničí. Jejich názvy jsou „Nástup“ (1951) a „Bitva“ (1954). V roce 1952 vznikl snímek NÁSTUP v režii Otakara Vávry, v hlavní roli s Ladislavem Chudíkem v roli Bagára. „Bitva“ byla zfilmována až s časovým odstupem, r. 1973, pod názvem KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA. Zde již postavu Bagára hrál Petr Haničinec. Nutno však ještě dodat, že zfilmování se dostalo také dílku pro dětské čtenáře „Poplach v Kovářské uličce“, svou filmovou podobu dostalo již roku 1948 pod názvem ZELENÁ KNÍŽKA a hlavní roli zde hrál známý „esesák“ z filmu NIKDO NIC NEVÍ Eduard Linkers. Václav Řezáč měl jakožto ředitel nakladatelství Čs. spisovatel ještě mnoho plánů, se spisovatelem Janem Drdou jej nepojil jen pracovní vztah, ale i osobní přátelství. Uprostřed rozdělané práce však 22. června roku 1956 umírá v Praze v pouhých 55 letech. Jeho manželkou byla Ema Řezáčová, rovněž spisovatelka (1903 – 1997). Je autorkou např. cyklu povídek „Proudy“ z roku 1954, jejichž děj se odehrává na stavbě Slapské přehrady. ZDROJ: Česká verze „Wikipedia“ Článek o V. Ř., dostupný z: http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=rezacv&kat=litcz Chaloupka, O: Setkání s českými spisovateli, Albatros, Praha, 1989 Kolektiv autorů: Panorama české literatury, Rubico, Olomouc, 1994 „Wikipedia“ – česká verze vlastní studijní materiály autorky