Božena Němcová

Významná osobnost české literatury, Božena Němcová, se podle nejčastěji dostupných pramenů narodila 4. února roku 1820 ve Vídni. Datum narození Barbory Panklové, jak znělo rodné jméno slavné spisovatelky, je dodnes předmětem sporů odborníků. Vychází se z předpokladu, že byla zřejmě o dva až čtyři roky starší. Zpochybňováno bývá také rodičovství matky Terezie, roz. Novotné (1797 – 1863) a Johanna Pankla (1794 – 1850). Opusťme však vědecké hypotézy a pohybujme se v rovině doložených dat ze života Němcové. DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ Johan Pankl, otec Barbory a dalších 12ti dětí, pracoval jako panský kočí u kněžny Zaháňské, majitelky ratibořického panství. Vždy v zimě odjížděl s panstvem do Vídně a vracel se až na jaře. Matka Terezie na zámku pracovala jako správcová. Rodina nežila na Starém Bělidle, jak by usuzovali čtenáři stěžejního díla Němcové BABIČKA. Ve skutečnosti Panklovi obývali kamenné stavení v blízkosti zámku. Babička Magdaléna Novotná s nimi ovšem skutečně žila a významnou měrou zasáhla po citové stránce do života malé Barunky. Jak je známo, s matkou nikdy Barbora vřelý vztah neměla. Babička Magdaléna se přistěhovala do Ratibořic roku 1825 a žila zde údajně čtyři roky. Do školy chodila malá Barunka Panklová v České Skalici. Od srpna roku 1830 pobývala v rodině zámeckého správce ve Chvalkovicích, kde se seznámila i s německou literaturou v duchu vládnoucího romantismu. Do Ratibořic se vrátila v roce 1833. MANŽELSTVÍ Podle oficielních zdrojů bylo tedy Barboře Panklové pouhých 17 let, když byla 12. září roku 1837 provdána na nátlak matky za úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl o generaci starší. Manželství nebylo šťastné. Barbora, nyní již psána Božena, byla mladá, plná ideálů a snů. Josef byl již usedlý muž, unavený těžkou službou, v jejímž důsledku se rodina často stěhovala, jeho hlavním rysem byla odměřenost a nekomunikativnost. Němcová tímto velmi trpěla, proto svůj zájem soustředila alespoň na čtyři děti, které postupně z manželství vzešly: Hynka (nar. 1838), Karla (nar. 1839), Theodoru (nar. 1841) a Jaroslava (nar. 1842). PRVNÍ LITERÁRNÍ TVORBA V letech 1842 – 1845 pobývala Němcová s rodinou v Praze, kde pronikla mezi vlasteneckou společnost. Silně na ni zapůsobilo setkání např. s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským (1818 – 1882) či s lékařem Josefem Radomilem Čejkou (1812 – 1862). První jmenovaný v Němcové podněcoval myšlenku, aby se i ona sama pokusila o vlastní literární tvorbu. V průběhu roku 1843 a v roce následujícím publikuje Němcová své první práce. Jedná se zpravidla o básně a pověsti. Po krátkém pobytu u rodičů v Ratibořicích v roce 1844 odchází o rok později s manželem do Domažlic. Josef Němec je roku 1845 jmenován komisařem finanční stráže II. třídy. V té době vznikají OBRAZY Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO, které od listopadu 1845 do srpna 1846 vycházejí v Květech a poté v České včele. Do roku 1847 zveřejnila B. Němcová povídky DLOUHÁ NOC, DOMÁCÍ NEMOC a různé další práce s tématikou Domažlicka. V letech 1845 – 1847 vycházejí NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI, kam zahrnula několik druhů lidové slovesnosti – pohádky, pověsti a legendy. REVOLUČNÍ ROK 1848 Tento rok byl pro Němcovou a jejího manžela díky politické situaci osudový v tom, že se i přes rozdílné povahy shodli ve společném vlasteneckém zájmu. V době červnových revolučních bouří přijela Božena Němcová v převleku do Prahy. Její mažel kandidoval dokonce za poslance. Němcovi upadli v nemilost u rakouských úřadů a sledováni tajnou policií. Josef Němec byl stále častěji překládán z místa na místo. KRITICKÁ I ÚSPĚŠNÁ 50. LÉTA Roku 1850 musí odjet do Uher, zatímco Němcová zůstává s dětmi v Praze. Za svým manželem se vypraví na několikatýdenní návštěvu až o rok později. Roku 1852 publikuje povídku BARUŠKA. Opět navštěvuje manžela v Uhrách a r. 1853 jede do Uher naposledy. Téhož roku je Josef Němec zbaven služby a dochází k osobní tragédii v životě manželů Němcových – 19. října na tuberkulózu umírá syn Hynek. Koncem téhož roku začala zřejmě bolestnou ztrátou zlomená Němcová pracovat na svém stěžejním díle BABIČKA, což jí pomohlo překonat nelehké období. Svou práci na BABIČCE oficielně zveřejňuje roku 1854, kdy se v nelehké situaci ocitá Josef Němec, žalovaný rakouskými úřady. Je mu znemožňován návrat do Prahy, kam smí přijet až roku 1855, kdy jeho ženě vycházejí postupně čtyři sešity BABIČKY. Roku 1855 podnikla Němcová cestu do Uher. Zejména při projíždění Slovenskem se zaměřuje na sbírání jejich pověstí a báchorek, které později vydává knižně (v letech 1857 – 1858). Němcová projevila velký zájem o život prostého slovenského lidu. V soukromém životě dochází k hmotné nouzi, podrážděný a vyčerpaný manžel se jí stále více odcizuje. O to hlouběji se Božena Němcová ponořuje do psaní. Publikuje povídku KARLA o chlapci, jehož jeho matka ve snaze uchránit vojenské služby vychovává a strojí jako dívku. V kalendáři ČESKÁ POKLADNICE na rok 1856 vychází 18. prosince roku 1855 povídka DIVÁ BÁRA, jejíž hlavní hrdinkou je odvážná dívka, jež překoná pověry a strach proto, aby zahnala nemilého nápadníka své přítelkyni. Sama se pak ocitne v zavržení téměř všech obyvatel rodné vsi. Roku 1856 publikuje B. Němcová povídku V ZÁMKU A V PODZÁMČÍ, v níž vytvořila konfrontaci života pánů v zámku a chudých obyvatel v podzámčí. Na jedné straně bohatství, pohodlí, nadbytek, na straně druhé nedostatek, hlad, bída a rozšiřující se hrozba cholery. Další osudy prostého českého lidu popsala Němcová např. v povídkách POHORSKÁ VESNICE, CHYŽE POD HORAMI (publikovaná v r. 1858 v almanachu MÁJ) či DOBRÝ ČLOVĚK. Roku 1857 zveřejňuje Němcová v kalendáři KOLEDA překlad srbských pohádek. Josef Němec, nyní již zcela postavený mimo státní službu, odchází za prací do Zdic, kde získává místo v cukrovaru. Později vystřídá ještě několik míst – pracuje jako účetní revident u hraběte Kolowrata-Krakowského, pracuje v jeho archivu, působí též na revizích v Novém Bydžově. ZÁVĚR ŽIVOTA Roku 1859 se mezi manželi Němcovými schyluje dokonce k rozvodu, k němuž nakonec nedojde. Němcová žije v Praze, je již těžce nemocná. Přesto roku 1861 odjíždí do Litomyšle, kde dohlíží u nakladatele Augusty na vydávání svých spisů. Protože trpí hmotnou nouzí, očekává od Augusty hmotnou podporu, ale odjíždí s nepořízenou. Těžce nemocnou a vyčerpanou ji o Vánocích roku 1861 odváží manžel zpět do Prahy, kde 21. ledna roku 1862 umírá. O tři dny později byla pochována na vyšehradském hřbitově. Zpracováno s využitím těchto literárních zdrojů: BALAJKA, Bohuš: PŘEHLEDNÉ DĚJINY LITERATURY – I. DÍL, vydalo nakladatelství Fortuna, Praha, r. 1995, 3. vydání, ISBN: 80-7168-198-9 GALÍK, Josef a kol: PANORAMA ČESKÉ LITERATURY, vydalo nakladatelství Rubico, Olomouc, r. 1994, I. vydání, ISBN: 80-85839-04-0 Programový průvodce k představení BABIČKA, vydalo Národní divadlo, Praha, 2007, ISBN: 978-80-7258-989-0