Alec Guinness

Alec Guinness, nar. 2. dubna 1914, Londýn, zemřel 5. srpna 2000, Mildhurst, V. B. Pocházel z nemanželského vztahu londýnského bankéře a jeho služebné a nikdy nepoznal svého otce. Vyrůstal u matky, která se nešťastně provdala za skotského hejtmana. Pro herectví se nadchl už v deseti letech, když viděl artistický program v jednom varietním divadle. Po ukončení školy pracoval jako textař v reklamní agentuře Ars Publicity. Odbornou hereckou průpravu získal nejprve u Martity Huntové a v dalším vzdělávání pokračoval v londýnském učilišti Fay Compton Studio of Dramatic Art. Profesionální kariéru zahájil v roce 1934 ve hře Edwarda Woola Libel! na jevišti londýnského divadla Hammersmith. Uznání si získal během svého působení v Old Vic, New a Queen´s, kde se od roku 1936 uplatnil v Shakespearových dramatech Hamlet, Romeo a Julie, Sen noci svatojánské, Jindřich V., Richard III.. K práci na jevišti se v následujících letech rád vracel. Po vojenské službě u Královského námořnictva (1941-1945) zahájil filmovou kariéru. Ve filmu se prosadil rolí Fagina, učitele mladých zlodějíčků, v přepisu Dickensova románu Oliver Twist (r. D. Lean) a ztvárněním osmi úloh zavražděných rodinných příslušníků, které rukou zhrzeného dědice postupně přicházejí o život, v černé komedii Šlechtické srdce a šlechtické korunky (r. R. Hamer). Poprvé byl nominován na Oscara v roce 1951 za roli nesmělého bankovního úředníka Henryho Hollanda, který zorganizuje rafinovanou loupež zlata, v kriminální komedii Zlaté věže (r. Ch. Crichton). Další oscarové nominace obdržel za herecké výkony ve filmech Hvězdé války a Malá Doritka. Objevil se v hraném dokumentu The Stratford Adventure, který byl nominován na Oscara 1955. Jeho talent se brzy projevil ve své mnohostrannosti: uplatnil se v typicky britském žánru poválečné doby, v tzv. ealingovských komediích laděných do černého humoru a nazvaných podle ateliérů, kde se tyto filmy točily - Zlaté věže, Muž v bílém obleku, Otec Brown, Vězeň, Šlechetná srdce a šlechtické korunky. Vytvořil však i řadu vynikajích dramatických postav, zejm. ve filmech Davida Leana: zajatý plukovník Nicholson, který svým smyslem pro disciplínu nevědomky pomáhá nepříteli, ve válečném dramata Most přes řeku Kwai (tato role mu zajistila Oscara v rove 1957, Zlatý Globus 1957 a cenu BAFTA 1957), arabský princ Fajsal v dobrodružném snímku Lawrence z Arábie, velitel pracovního tábora Jevgraf Andrejevič Živago v přepisu románu Borise Pasternaka Doktor Živago, anebo svérázný brahmánský filozof Gódból v dramatu Cesta do Indie. Mnohé jeho postavy působí dokonale nenápadným, tajemným až záludným dojmem. Do podvědomí mladší generace vstoupil ztvárněním moudrého rytíře Obi-Wana Kenobiho v dobrodružné trilogii Hvězdné války (r. G. Lucas). Svou tvář propůjčil na filmovém plátně několika známým historickým osobnostem: císař Aurelius (Pád říše římské), Cromwell jako Karel I., papež Inocenc III. (Bratr Slunce, sestra Luna), Hitler (Hitler: Posledních deset dnů). Od padesátých let také spolupracoval s TV, hostoval v seriálech Hallmark Hall of Fame (1952) a Startime (1959). Za ztvárnění postavy penziovaného agenta tajné služby George Smileyho v seriálech podle románů Johna Le Carrého Tinker, Taylor, Soldier špeh a Smileyho lidé získal ceny BAFTA 1979 a 1982. Za své dílo byl mnohokrát oceněn, povýšen do šlechtického stavu (1959) a vyznamenán čestným Oscarem 1979. Vydal tři autobiografické knihy: Štěstí v neštěstí (1985), Nemohu si vzpomenout na své jméno: Deník herce odcházejícího na odpočinek (1997) a Určitě poslední vystoupení (1999). Od roku 1938 až do své smrti měl za manželku herečku Merulu Salamanovou a jejich syn Matthew Guinness je rovněž hercem.