Jakov Protazanov

Jeden z předních ruských (a posléze i sovětských) filmových režisérů, herec a scénárista Jakov Alexandrovič Protazanov se narodil 23. ledna (podle nového kalendáře 2. února) 1881 v Moskvě jako čtvrté dítě (a po třech dcerách toužebně očekávaný syn) do rodiny ukrajinského obchodníka Alexandra Saviče.Zatímco otec se věnoval pouze svému zaměstnání, maminka, Elizabeta Michailovna byla vzdělaná a kultivovaná žena, mluvící plynně francouzsky a milující svět literatury a divadla. Právě ona všípila svým dětem, zvláště pak synu Jakovovi (Jakubovi) lásku k umění. Podle otcova přání Jakov vystudoval obchodní akademii a nějaký čas pracoval v moskevském obchodním domě JSC Schrader. To ale nebylo jeho cílem a tak se po obdržení malého dědictví po tetě vydává na cestu po Evropě - Budapešť, Vídeň, Berlín, Paříž, Marseille, Nice, Janov, Turín, Milán, Benátky ... Domů se vrací v roce 1906, doslova "nadupaný" novými zážitky. Za pult se už vrátit nehodlá a tak vystřídá celou řadu různých povolání, až nakonec zakotví jako překladatel ve filmové společnosti GLORIA. Působí tady jako tlumočník, kameraman, pokladní, účetní, i vedoucí hereckého souboru, čítajícího rovných 12 lidí. Rychle postupuje a brzy je z něj asistent (a od roku 1911 i zeť) samotného pana ředitele. To už má za sebou první režisérské krůčky - jeho debut, krátký a samozřejmě ještě němý film na motivy poémy A. Puškina - "Bachčisarajská fontána" se však bohužel nedochoval. J ako znalec a milovník klasické ruské literatury si Protazanov vybírá náměty svých filmů především z této oblasti a na filmové plátno tak přenáší první adaptace "Vojny a míru" (1915) či "Pikové dámy" (1916). Za jedno z jeho nejlepších děl tohoto období je považován film "Anfisa" (1912), zato snímek " Život L. N. Tolského" vzbudí veřejné pobouření a je carskou cenzurou zakázán.Ale ani režisérův vlastní život není v té době žádný med - filmy musí společnosti přinášet hlavně zisk a proto je Protazanov nucen pracovat v obrovském tempu a nasazení. Majitelé na něm totiž požadují alespoň jeden dokončený snímek měsíčně. Jenom za rok 1916 tak natočí neuvěřitelných 15 filmů!!! Literárních adaptací, melodramat, dobrodružných snímků, komedií i detektivek... Krátce po revoluci (r. 1920) Protazanov Rusko opuští a usazuje se v Paříži, kde už je jeho jméno mezi umělci znamenitým pojmem. Natáčí tady několik filmů, ale po třech letech jej to táhne domů. Ve filmovém studiu MEŽRABPOMFILM vzniká jeho adaptace stejnojmenného fantasy románu od Alexeje Tolstého - "Aelita" (Kráska z Marsu - 1924). Sovětská kritika sice příliš nejásá, diváci jsou však nadšeni a berou kina doslova útokem. Roku 1927 zaujme snímkem "Čtyřicátý první", pojednávajícím o lásce rudoarmějky a bělogvardějce a 1929 pak adaptací tří povídek A. P. Čechova - "Činy i ljudi", věnovaných 25. výročí úmrtí slavného spisovatele. Roku 1930 Protazanov režíruje svůj poslední němý film "Svátek svatého Jorgena". Blíží se mu 5O. rok věku a rád by diváky zaujal něčím novým - zajímavým a užitečným zároveň a proto už netočí tak rychle a bezhlavě, ale témata si pečlivě vybírá. Do začátku války tak stihne zrežírovat jenom několik snímků - "Tommy" (1931), "Loutky" (1936) nebo "Nevěsta bez věna" (1937), přičemž posledně jmenovaný film si odnesl zlatou medaili ze Světové výstavy v Paříži. Během války je Jakov Protazanov, nositel titulu Zasloužilý umělec RSFSR a Uzbekistánu, evakuován v Taškentu, kde natáčí své poslední filmy "Baškirský šíp" (1940) a "Nasreddin v Buchaře" (1943). Celoživotní pracovní vypětí a hlavně těžké válečné roky se na umělcově zdraví podepíší více než negativně, takže 8. srpna 1945, krátce po svém návratu do Moskvy umírá a jeho 110. film - "Vlci a ovce" tak zůstává nedokončený.