Adolf Branald

Herec, pianista, redaktor, skladatel a tiskový mluvčí Adolf Karel Branald okusil po maturitě zaměstnání telegrafisty i výpravčího u státních drah, v čase 2. světové války se aktivně zapojil do protinacistického odboje a po osvobození pracoval na ministerstvu dopravy jako tiskový referent. Adolf Branald, který se později věnoval již jen své spisovatelské práci a činnosti dramatika a scénáristy a který až do svých posledních chvil tvořil a uchovával si bystrou mysl, byl synem herečky Marie Branaldové a herce i režiséra Richarda Františka Branalda. Adolf Karel Branald, nestor a doyen české literatury, jinak vlídný, vtipný, usměvavý, elegantní i galantní starý pán, co nejraději chodil v roláku a s neodmyslitelnou cigaretou, zemřel necelý týden před svými 98 narozeninami. Divadlo: Díky svým rodičům se Adolf Karel Branald narodil do uměleckého světa a na divadelní prkna vstoupil již jako malý. V rozličných kočovných souborech, u něhož byli jeho rodiče angažováni, hrál Adolf převážně v dětských rolích tehdejšího repertoáru divadelních představení. Film a televize: Adolf Branald debutoval ve filmovém světě ve svých 8 letech pod svým druhým křestním jménem Karel v nedochovaném snímku Československý Ježíšek, který režíroval jeho otec. Pod jménem Karel jsme pak Branalda měli možnost vidět i v dalších němých filmech, k nimž lze zařadit Alois vyhrál los z dílny jeho otce; v Innemannově Venoušek a Stázička, kde hrál titulní roli nezbedného ševcovského učně Venouška Dolejše nebo v Lamačově díle Hraběnka z Podskalí. Dlouhých 3o let si pak na Branaldovu osobnost film nevzpomněl, než přišla nabídka na Radokovu realizaci jeho knihy Dědeček automobil, kde si i zahrál drobnou roli kameramana. Jako knižní inspirátor se Branald poté u filmu zabydlel a jeho díla zůstala těmi látkami, které byly více či méně úspěšně zpracovány. Své filmové podoby se dočkaly Branaldovy romány z lékařského prostředí realizovány K. Kachyňou pod názvy Pozor, vizita! a Sestřičky; počátky dělnického hnutí převedl J. Novotný v televizní film Chléb a písně a za zmínku určitě stojí i Branaldův příběh o dvojici kočovných herců natočený J. Schmidtem jako televizní seriál Stříbrná paruka. Jako významná kulturní persona se A. Branald také dočkal svých dvou samostatných televizních medailonků: Černá hodinka s Adolfem Branaldem byla natočena F. Filipem a Adolf Branald pohledem Věry Chytilové vznikl pro cyklus Galerie elity národa. Hudba: Adolf Karel Branald a to jen málokdo ví, v čase, kdy film byl ještě němý, usedával v potemnělém kinosále ke klavíru, aby děj na plátně obohacoval o své pianistické variace, improvizace, preludia a hráčský um. Tisk: Když Adolf Branald nosil železničářskou uniformu dotáhl to až na funkci tiskového mluvčího inspektora státních drah. K tisku se později Branald ještě jedenkráte vrátil a to, když pracoval od r. 1952 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel. Po 7 letech své činnosti však zanechal a věnoval se pouze vlastní tvůrčí práci. Spisovatelská tvorba: V celkovém součtu nalezneme u Adolfa Branalda více než tři desítky literárních děl a většina jeho knížek čerpá z divadelního prostředí, z prostředí kumštu, nebo z prostředí, v kterém vyrůstal, pracoval a žil. Část literárního odkazu A. Branalda se také dočkala zfilmování a k těm nejznámějších Branaldovým románům určitě patří Dědeček automobil; Děkovačka bez pugétu; Skříňka s líčidly, Stříbrná paruka či životopisná díla o J. Kříženeckém My od filmu nebo o malíři C. Boudovi Kouzelné zrcadlo. V jedné ze svých posledních knih, Převleky mého města, se Branald věnoval oblíbeným místům svého života. „Mohl jsem toho napsat víc a lepší věci, mohl jsem toho napsat méně a líp, ale taky jsem nemusel napsat nic,“ vtipně glosoval A. Branald svůj literární souhrn děl. Tituly a ocenění: Adolf Karel Branald za celý svůj dlouhý aktivní život posbíral různé nakladatelské a svazové ceny, kromě toho byl jmenován Čestným občanem hlavního města Prahy, čestným občanem Lázní Toušeň, Lhenice i Řeporyje. A. Branald se stal také čestným členem spolku Vltavan, nositelem Literární ceny Akademie věd České republiky, v r. 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem a v r. 1996 obdržel Křišťálovou knihu Pen klubu za celoživotní dílo. Adolfu Branaldovi byla in memoriam udělena státní Medaile Za zásluhy. Bibliografie: ? – Andělské schody; Báječní muži na okřídlených ořích; Pražské promenády; Tisíc a jedno dobrodružství; V hlavní roli Matyáš; Zrození velkoměsta; Ztráty a nálezy; 1947 – Stříbrná paruka; 1949 – Severní nádraží; 195o – Lazaretní vlak; 1952 – Chléb a písně; 1953 – Hrdinové všedních dnů; 1955 – Dědeček automobil; 1956 – Vandrovali vandrovníci; 1959 – Král železnic; Lazaretní vlak; 196o – Skříňka s líčidly; 1961 – Kouzelné zrcadlo; 1962 – Voják revoluce; 1963 – Promenáda s jelenem; 1967 – Vizita; 1969 – Důvod k zabití; 197o – Sentimentální průvodce po pražském nábřeží; 1972 – Valčík z Lohengrinu; 1979 – Dva muži v jedné válce; 198o – Zlaté stíny; 1983 – My od divadla; 1988 – My od filmu; 1992 – Živé obrazy; 1994 – Můj přítel Kamil; 1995 – Děkovačka bez pugetu; 2ooo – Převleky mého města; 2oo5 – Tichý společník; ...