Karen Blixen

Karen Blixen ( rozená Karen Dinesen) se narodila 17. dubna 1885 v Rungstedu na ostrově Sjaelland v Dánsku. Její otec byl armádní důstojník a spisovatel Wilhelm Dinesen, v roce 1895 spáchal sebevraždu. Karen studovala postupně v Kodani, Paříži a Římě výtvarné umění. Od roku 1907 začala přispívat do různých časopisů pod pseudonymem Osceola. V roce 1913 si bere za manžela svého bratrance Brora, a v 1914 odjíždějí, Karen již jako baronka Karen von Blixen-Finecke, do Afriky. V Keni zakoupili kávovníkovou plantáž, jak se později ukázalo nepříliš výnosnou. Její manžel měl však zájem pouze o lov a zábavu, a tak veškerá starost o farmu byla na Karen. Její záletný manžel ji nakazil sifilidou a po rozluce manželství a rozvodu v roce 1925 se odjíždí léčit domů do Dánska. Léčba byla úspěšná a v roce 1926 se vrací do Afriky. Navazuje přátelství, které se později vyvine v milostný poměr, s anglickým lovcem Denysem Finch Hattonem, a společně částečně proměnili farmu za základnu pro klienty jezdící na safari. Po havárii letadla, při které přišel Hatton o život, Karen farmu prodává a ojíždí zpět do Dánska, kde začíná se spisovatelskou dráhou. Její prvotinou, vydanou pod pseudonymem Isak Dinesen, se stala kniha Seven Gothic Tales (Sedm fantastických povídek) vydaná v USA v roce 1934. Ve druhé, autobiografické, knize popisuje svůj život v Africe, kniha Out of Afrika (Vzpomínky na Afriku) se stala předlohou i pro stejnojmenný film natočený v roce 1985 režisérem Sydney Pollackem. Roli Karen zde ztvárnila herečka Meryl Streep a jako Hatton se objevil Robert Redford. K tématu Afriky se vrátila i sborníkem povídek Skygger paa groesset (Stíny v trávě). V průběhu okupace Dánska nacistickým Němekem publikovala pod pseudonymem Pierre Andrezel, z tohoto období např. alegorické Zimní pohádky (1942). Další její dílo jež bylo zfilmováno je Babettes gaestebud (Babetina hostina). Na plátno ji převedl scenárista a režisér Gabriel Axel v roce 1987. Symbolicky patří k jejím posledním dílům, kniha Last Tales (Poslední příběhy, 1957). V roce 1955 se začíná dramaticky zhoršovat její zdravotní stav, částečně v důsledku prodělané sifilitidy a v částečně také důsledkem léčení této nemoci za pomoci arsenu, což zapříčinilo pomalý rozklad žaludku. Karen Blixenová umírá, víceméně na vyhladovění, 7. září 1962. Pochovaná je v rodinné hrobce v Rungstedu. V roce 1991 bylo v jejich rodinném sídle, Rungstedlundu, otevřeno muzeum Karen Blixenové.