Nesmrtelný příběh

V každém přístavu se najde námořník, který tu banální historku vypráví vždy znovu a znovu. Anebo je to jen sen umírajícího muže? Orson Welles se znovu setkává s francouzskou hvězdou Jeanne Moreauovou, tentokrát v „kaneovské" miniatuře, kterou legendární režisér původně natočil pro televizní obrazovky. Režijní filmografie Orsona Wellese je dramatickou přehlídkou dezintegrace a úpadku - tragédii velikášského génia ovšem odstartovala už jeho prvotina Občan Kane (1941). Souboj Wellese s produkční realitou pak zviditelnil - i předjal - brutální producentský sestřih Skvělých Ambersonů (1942). V roce 1967 bylo Wellesovi dvaapadesát, coby nepokorný Ahasver však brázdil Evropu a zanechával za sebou nedokončená díla, zmarněné tvůrčí sny a pach nedokouřených doutníků. Posledním režisérovým celistvým dílem je svérázný dokument F jako falzifikát (1975), v soumračném a dlouhém finále Wellesovy režijní dráhy však září i Nesmrtelný příběh. Film, inspirovaný povídkou dánské spisovatelky Karen Blixenové (1958), která ji publikovala pod pseudonymem Isak Dinesen, byl nejprve uveden ve francouzské televizi, ale hrál se i v kinech. Dojem, že to je nejkratší film tvůrce uvyklého pracovat ve velkých celcích, reviduje Wellesův původní plán realizovat celou sérii blixenovských adaptací. Nesmrtelný příběh působí jako antiteze „wellesovského filmu": miniatura rozehraná v hodinové délce si v úsporném časoprostoru vystačí se čtveřicí postav. Jednoduchý děj - až k nevyhnutelnému „kaneovskému" finále - předjímá banální historka o bohatém starci, který zaplatil mladému námořníkovi, aby oplodnil jeho manželku. Postavě starého boháče Claye, který se rozhodne „věčnou" námořnickou story inscenovat, dodává na váze i hloubce herecká přítomnost samotného Wellese. Příběh titána, který za představou o vlastní velikosti odhaluje zkázonosnou prázdnotu, zdobí i herecká přítomnost Jeanne Moreauové. Krásná francouzská hvězda s Wellesem spolupracovala už dříve na filmech Proces (1962) nebo Falstaff (1966). Zajímavostí obsazení je i bezejmenná rolička Fernanda Reye, který se měl v 70. letech stát ikonou pozdních děl Luise Bu?uela. Škrobenost hereckých výkonů, v rámci Wellesovy tvorby nezvyklá, některé vykladače autorova díla vede k názoru, že jde o „snový" příběh ve stylu Kubrickova dramatu Eyes Wide Shut (1999). Alena Prokopová LFŠ 2015