E.T.A. Hoffmann

Právník a syn múz – tak je často označován německý spisovatel Ernst Theodor Wilhelm Hoffman díky svému všestrannému uměleckému nadání. Byl totiž nejen úspěšným právníkem, ale také skládal, kreslil, navrhoval scény a dokonce i psal libreta. Jeho život byl bouřlivý, plný úspěchů i proher. Narodil se 24. ledna roku 1776 v Krakovci (Königsbergu) jako syn Christopha Ludwiga Hoffmanna (1736 – 1797) a Louisy Albertiny, roz. Doerfferové (1748 – 1796). Hoffmannovi rodiče uzavřeli sňatek roku 1767. Rodinné zázemí bylo zřejmě jakékoliv jiné, jenom ne harmonické. Otec holdoval alkoholu, matka měla pro změnu problémy psychického rázu. PRÁVNICKÁ KARIÉRA Ernst T. Wilhelm vychodil v letech 1781 – 1792 luteránskou školu a poté začal studovat práva v Krakovci. Jeho oficielně užívané třetí křestní jméno Amadeus zaměnil za jméno Wilhelm později z úcty k W. A. Mozartovi. V letech 1796 – 1798 vykonával svou první právní praxi u vrchního soudu ve slezském městě Glogau. Poté složil vyšší zkoušky a mohl přejít do Berlína k nejvyššímu soudu, kde působil v letech 1798 – 1800. Poté působil na území okupovaném Prusy po rozdělení Polska. Pracoval v Poznani, když však bylo odhaleno, že kreslí karikatury svých nadřízených, byl přeložen do Plocka. Nakonec zastával funkci vládního rady u vrchního zemského soudu ve Varšavě. V té době byl již ženatým mužem, oženil se roku 1802 s Mariou Theklou Michalinou Dover – Tranciseka, která byla s ohledem na velmi dlouhé jméno zvaná jednoduše Mischa. Že jeho život byla skutečně grafická čára zasahující střídavě k vyšším a nižším bodům, o tom svědčí skutečnost, že roku 1806 poměrně výnosné a prestižní místo ve Varšavě musel opustit v důsledku nepokojů napoleonských válek. UMĚLECKÁ ČINNOST Poté, co mu bylo nadále z politických důvodů znemožněno vykonávat právní činnost, začal se E. T. A. Hoffmann prosazovat jako kreslič. Roku 1808 se startuje nová etapa jeho života, neboť získává angažmá v bamberském divadle, kde působí spíše jako univerzální síla pro více činností. Vedle kreslení se začíná věnovat více také další vášni – a tou je hudba. Roku 1814 složil operu UNDINE. Její premiéra v roce 1816 sklidila velký úspěch. Prosazuje se také na poli spisovatelském. Roku 1815 vychází román s názvem ĎÁBLŮV ELIXÍR. Opět se potvrzuje neustálé řízení osudu v případě Hoffmannova života. Roku 1819 totiž vstupuje opět do státních služeb jako rada senátního soudu. Stále však zůstává věrný spisovatelské práci. Píše sbírku povídek s názvem SERAPIONOVI BRATŘI, v níž se nachází i povídka LOUSKÁČEK A MYŠÍ KRÁL. Dalším dílem, jež vzniklo na sklonku jeho života, je kniha ŽIVOTNÍ NÁZORY KOCOURA MOROUSE. POSLEDNÍ ROK ŽIVOTA V roce 1822 E. T. A. Hoffmann těžce onemocněl. Kromě dosti špatného zdravotního stavu byl navíc nucen řešit nepříjemnou situaci, která nastala po vydání jeho díla MISTR BLECHA, v němž satiricky vystupuje proti pruské policii. Je proti němu vedeno disciplinární řízení. Předčasná smrt v jeho případě snad byla z tohoto důvodu i milosrdná. Všestranně nadaný právník a umělec zemřel v Berlíně 25. června roku 1822. Jeho přátelé mu vystrojili pohřeb a na hrob umístili náhrobek s dedikací. Život E. T. A. Hoffmanna inspiroval později Jacquese Offenbacha, jenž o něm složil operu. Z Hoffmannova díla zaznamenala velký ohlas povídka LOUSKÁČEK A MYŠÍ KRÁL, která byla zhudebněna Petrem Iljičem Čajkovským. V pozdějším přepracování Yourim Vámosem vznikl nádherný balet s prostým názvem LOUSKÁČEK, úspěšně uváděný na scéně Národního divadla v Praze. Zpracováno s využitím těchto informačních zdrojů: Programový průvodce k baletu LOUSKÁČEK, vydalo Národní divadlo, Praha, r. 2004, ISBN: 80-7558-168-6 Anglická verze internetové encyklopedie WIKIPEDIA – heslo E. T. A. Hoffmann