Libuše Havelková

Libuše Havelková, rodným jménem Drboutová, se narodila v Českých Budějovicích. Studovala na pražské konzevatoři, mezitím byla totálně nasazena v Německu, po válce dokončila studium, poté ještě studovala na DAMU. Její první angažmá bylo v letech 1948-1951 Státní divadlo v Ostravě, zde také působila v rozhlasu, poté hrála v Divadle E. F. Buriana (1951-1960), v roce 1960 se pak stala členkou činohry Národního divadla. Již od roku 1952 působila pedagogicky na DAMU, kde byla od r. 1974 docentkou, později také proděkankou, v roce 1990 pak začala učit na pražské konzervatoři. Nebyla sice politicky angažovaná, ale v době socialismu obdržela Vyznamenání za vynikajicí práci (1968), Národní cenu ČSSR (1977) a v roce 1981 byla jmenována zasloužilou umělkyní (tento titul vrátila po pádu komunistického režimu). V roce 1990 odešla do důchodu, ale nadále pohostinsky vystupovala na scéně Národního divadla. Na divadelních prknech vynikla v klasickém repertoáru (Veselé paničky windsorské, Každý něco pro vlast, Lucerna), ale uplatnila se i v hrách moderních autorů. Svůj debut před filmovou kamerou absolvovala v roce 1949 drobnou rolí v komedii Výlet pana Broučka do zlatých časů. Poté dostala větší roli v dramatu Robinsonka (1956), následně hrála ročně v několika filmech různých žánrů, vidět ji můžeme v dodnes známých filmech Florenc 13.30 (1957), Starci na chmelu (1964), Ostře sledované vlaky (1967), z méně známých filmů je na místě připomenout Poslední růže od Casanovy (1966) nebo Noc nevěsty (1968), od 60. let se objevovala také v televizních inscenacích (Příběh dušičkový, 1964). Postupem doby se stala vyhledávanou představitelkou starostlivých maminek a babiček a její převážně kladné role se časem staly až stereotypní. Také úlohy ztvárňovala nejen ve filmech, ale v pozdější době především v televizních pohádkách. Většinou se jednalo o menší role, což i při divadelním a pedagogickém vytížení umožnilo Havelkové hrát za její kariéru například ve čtrnácti seriálech; v tomto dramatickém formátu dostala větší role v seriálech Nejmladší z rodu Hamrů (1975) a My všichni školou povinní (1984). V 90. letech své tvůrčí působení Havelková výrazně omezila, ale v televizi se věnovala pořadům pro děti, do nedávné doby uváděla například Kouzelnou školku. Zatím naposledy hrála v seriálu Hraběnky (2007) nebo ve filmu Maharal – tajemství talismanu (2006). Za svého působení v ostravském rozhlasu se seznámila s hudebním skladatelem Svatoplukem Havelkou (*1925), který byl pak v letech 1950-1962 jejím manželem. Mají spolu dvě děti, syn Ondřej Havelka (*1954) je známý herec a zpěvák.