Libuše Havelková

Myšlenky-názory-postřehy-výroky a vzpomínky Libuše Havelkové: …Vždy mě dojímala Malá mořská víla. Pro takovou tu touhu po něčem, co se snad nemůže naplnit, ale ta touha v člověku je a zůstává navždy./str.54/1/ …Myslím, že bych velice ráda přijala roli stařenky, babičky, která pomáhá. Ale měla by to být role komediální, víte, takové ten šotek, který trošku napíná a nakonec pomůže a všechno vyřeší./str.54/2/ …Kdysi jsem snila o tom, že budu zpívat a stanu se zpěvačkou. Jako malá holka jsem měla kamarádku, se kterou jsme byly vášnivé milovnice opery. Žádná činohra, ale OPERA. Pravidelně jsme chodily, to mi bylo těch dvanáct let, na bidýlko do Národního divadla každou sobotu a neděli./str.56/3/ …Nejraději jsem hrála role komediálně laděné. Všelijaké paničky, intrikánky, dámičky. To až televize mi dala „na hlavu šátek a na nohy bačkory“(smích)./str.56/4/ /1-4, Vánoční návštěvy, rozhovory zaps. Luboš Nečas,1998/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Libuše Havelkové: ...myslím, že není třeba být u dítěte pořád a říkat mu, co má dělat. Normální, bezděčný příklad, jak se rodiče staví k práci, k životu, k lidem a okolí, jaké výrazy užívají, to vše působí na dítě a utváří jeho profil. Osobní příklad rodičů je nejdůležitější, ten vychovává především. /1/str. 26 ...Nadšenci dělají divadlo s mnohem větší obětavostí a entuziasmem než profesionálové, kteří někdy trošku zplaní, nebo se znudí a unaví. Na druhé straně ochotnické divadlo občas ztrácí reprízami rys záliby a nabírá určitou profesionální podobu./2/str.28 /1-2, z publ. Všechny cesty vedou na jih, sepsal Václav Malina,2000/

...otec s maminkou měli krámek, kde prodávali všechno možné, od povidel přes petrolej po cukr a mouku. Obchůdek se hrdě jmenoval Koloniální zboží. Některé detaily si živě pamatuji. Hned nad krámkem byla kuchyně. Pak se šlo do patra, kde jsme bydleli. Nedlouho poté, co otec ve třicátém roce zemřel, maminka krám zrušila. Přestěhovali jsme se do bytu na Pražském předměstí. Když mi bylo devět let, odstěhovali jsme se do Prahy./str.21 /z publ. Všechny cesty vedou na jih, zapsal Václav Malina,2000/