Roza Makagonova

Roza Makagonova přišle do divadelní školy při VGIK až z daleké Samary. Stala se studentkou u režisérů Sergeje Jutkeviče a Michaila Roma. Poprvé se objevila ve filmu, když nastoupila do herecké školy bylo to v barevném filmu „Daleko od Moskvy“ hrála tam taktéž školačku. A to stejné se opakuje i ve filmu „Aljoša Pticin si utváří charakter". Když se stala manželkou Vladimíra Basova, hraje v jeho filmech, když se však rozvedli odmítla jeho pozvání k natáčení u něho. Přesto s ním udržovala přátelský vztah po celý život. Magakonova měla vážné zdravotní potíže, neboť již od dívčích let měla tuberkulosu. Časté natáčení a služební cesty se neblaze podepisovaly na jejím zdraví. Ale skvělé úspěchy, kterých dosáhla filmy „Zkouška dospělosti“ , „Neobyčejné léto“, „Obyčejný člověk“, „Vlajky na věžích“ či „Věrné srdce“, byly vykoupeny tím, že si musela na dalších deset roků odříci natáčení. Roza Ivanova žila a přitom se léčila v Moskevském ústavu tuberkulózy, který byl jediným na území SSSR. Velmi pěkně se k ní zachoval její kamarád z dětství Nikolaj Krjučkov. Přes velké herecké zatížení, si vždy pro Magakonovou našel čas a každou chvíli byl u ní na návštěvě.Projevil se jako spolehlivý a věrný kamarád. V roce 1979 Roza Magakonova opět začíná natáčet a často se objevuje v «Elektronkových dobrodružstvích“, kde si zahraje učitelku zpěvu. Ve filmovém zpracování gogolovských povídek «Mírgorod a jeho obyvatelé», hraje tetičku Pulcheriju Ivanovnu, v melodramatu «Nabízím ruku i srdce» si "střihne dohazovačku, hraje ještě ve dvou filmech Alexandra Pankartova-Černého «Dospělý syn » a «Salón krásy». Seděly jí role energických, železných paniček. Nečekaná ale zajímavá je její role staré drogové dealerky v detektivce «Výkupné». Velmi část propůjčovala svůj hlas postavičkám z kreslených filmu a dabovala cizojazyčné filmy do ruštiny. Zasloužilá umělkyně RSFSR (1976).