Dagmar Sedláčková

Dagmar Sedláčková pocházela z Prahy, od dětství toužila hrát divadlo a vystudovala Státní konzervatoř v Praze (1948). Ještě za studií zaznamenala úspěch u konkurzů a kamerových zkoušek pro dva filmy, v nichž pak i hrála. V obou případech šlo o adaptace nadčasových literárních děl a byly to také největší role Sedláčkové ve filmu. Prvním z nich bylo sociální drama O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948), kde hrála Tonku, dceru jednoho z hlavních hrdinů. V komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948) pak spolu s Dagmar Frýbortovou vytvořila sesterskou dvojici, o jejíž přízeň se ucházeli bratři v podání S. Beneše a R. Hrušínského. Slibný vstup do světa filmu však zůstal bez dalšího dosahu a v následujících letech vytvořila Sedláčková jen nevelké role ve filmech SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952) a OLOVĚNÝ CHLÉB (1953), naposledy v krátkém polodokumentárním snímku OKAMŽIK, SPOJÍM (1961). Pro komedii FLORENC 13,30 (1957) namluvila hlas motoru autobusu; práce s hlasem se ostatně stala pro další léta její doménou. Osobitá barva hlasu v kombinaci s nevšední kulturou přednesu umožnily Sedláčkové dlouhodobé uplatnění v Divadle hudby (1957-1990), často recitovala ve Viole a Lyře Pragensis, vynikla především účastí v Holanově básnické skladbě Noci s Hamletem, na gramofonových deskách byl zaznamenán její výkon v Manon Lescaut, v televizi v jejích počátcích uváděla hudebně a literárně zaměřené programy. Nejvíce známá je ale rozhlasovým posluchačům, protože několik desetiletí uváděla sobotní populárně naučný magazín Meteor. I po odchodu do penze zůstala aktivní a v posledních letech připravovala a režírovala pořad Tulák po hvězdách, který uváděla Lyra Pragensis. Dagmar Sedláčková zemřela 4. června 2004 ve věku 76 let a je pohřbena na Vyšehradě.