Vlastimila Vlková

Povoláním účetní, v české kinematografii příležitostná herečka, Vlastimila Vlková, se narodila ještě za Rakouska - Uherska v r. 1908. K filmu se dostala zcela náhodně, když ji (už ve zralém věku) oslovil režisér I. Passer a nabídl jí menší roli babičky ve své prvotině Intimní osvětlení (1965). I další český, světově uznávaný režisér, M. Forman ji obsadil obdobnou úlohou v dnes už klasickém snímku Hoří, má panenko (1967). Během následujících 20 let ztvárnila V. Vlková na třicet takových to epizodních roliček - Údolí včel (1967), Slasti Otce vlasti (1969), Petrolejové lampy (1970), Smrt černého krále (1971), Dům Na poříčí (1976), Vesničko, má středisková (1985) a zahrála si i v několika seriálech - 30 případů majora Zemana (1974), Synové a dcery Jakuba skláře (1985) a Chobotnice z II. patra (1987). Ovšem nezapomenutelně se nám, divákům, zapsala do povědomí jako starostlivá hospodyně Cecilka ve slavné Troškově trilogii SLUNCE, SENO... S farářem Otíkem (Luděk Kopřiva) vytvořili komediální dvojici, která se úžasně doplňuje, ať už jde o žalování na hříšníky nebo první pomoc raněnému. Ještě v r. 1991 ji O. Trojan obsadil do hlavní role v Penzionku (divadlo Sklep) a herecky se s námi rozloučila v r. 1993, a to úlohou v italském snímku Mladý Mussolini. Její aktivní a plodná životní pouť se uzavřela v Praze r. 1997, bylo jí necelých 90 let.