Jiří Mucha

Sám Jiří Mucha se již jako dospělý a úspěšný český spisovatel vyjádřil, že se narodil tady, čímž myslel jistě Čechy s matkou všech českých měst, totiž Prahou. Stalo se tak uprostřed 1. světové války 12. března roku 1915. Na vysvětlenou sám dodával, že se vzhledem k rodičům mohl docela dobře narodit i někde jinde. Syn slavného malíře secese Alfonse Muchy /1860-1939/ a malířky Marie Muchové, rozené Chytilové /1882–1959/, která v meziválečném období publikovala nejen výtvarné studie, ale také své vzpomínky i jiné články v Národních listech,Národní politice, Lidových novinách aj. Pro Muchův život a vztah k Čechám měla zásadní význam ta skutečnost, že v českém prostředí prožil první roky svého života. Na několik let jej rodiče odvezli do Francie, později do Itálie a do USA a zase zpět do Francie, přesněji do Paříže. Sám se ve svých vzpomínkách vyjádřil, že v něm existují všechna prožitá dětství odděleně s poznámkou, že to české trvalo nejdéle a nejdéle, že chodil do české školy, také do gymnázia chodil t a d y, a tak to jasně nabylo vrchu. Po roce 1922 se Muchovi vrátili ze zahraničních cest do vlasti. Jiří Mucha v Praze studoval nějakou dobu na Akademické gymnáziu. V gymnaziálních studiích pokračoval po dva roky ve Švýcarsku a dva roky pak v Jindřichově Hradci. Po maturitě v roce 1934, delší dobu tápal a hledal své budoucí uplatnění. Nakonec se rozhodl pro studium medicíny a přihlásil se na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1937 až 1938 pokračoval na pařížské Sorboně, ale více jej přitahovalo studium dějin umění a orientalistika na filozofické fakultě. Za studijního pobytu ve Franci byl kulturním dopisovatelem Lidových novin. Publicistickou činnost zahájil již během gymnaziálních studií svými povídkami v časopise Tramp/1932/. Tři nejúspěšnější později publikoval knižně. Období studijní etapy pro hledání svého profesního místa sám později označoval tak, že považoval za nezbytné nějakou vysokou školu mít a zdála se mu pro povolání spisovatele, na které jedině myslel, medicína nejvhodnější, protože je encyklopedická. V roce 1939 se přihlásil do čs. divize francouzské armády, když ještě v létě roku 1939 krátce pobyl v Praze při otcově pohřbu. Zamiloval se do české skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálovou /1915-1940/, se kterou se 23. dubna 1940 oženil. Po evakuaci z Paříže diagnostikoval lékaři Vítězslavě Kaprálové tehdy nevyléčitelnou miliární /rozptýlenou/ tuberkulózu, na kterou mladá skladatelka 16. 6. 1940 zemřela. Krátké společné soužití s Vítězslavou Kaprálovou, zachytil v knize Podivné lásky - Předmostí na L /1988/. Po porážce Francie v polovině roku 1940 byl evakuován do Anglie. Po krátkém pobytu u čs. brigády pracoval v Londýně pro rozhlasovou stanici BBC. V roce 1941 se stala jeho druhou ženou skotská hudební skladatelka Geraldine Thomsenová /*1917/. V roce 1943 se stal válečným zpravodajem britského rozhlasu v severní Africe, na Středním Východě, v Indii, Číně, Persii, Itálii a po invazi také v osvobozené Francii, Belgii a Německu. Po válce byl zpravodajem v Egyptě a na Dálném Východě. Do vlasti se vrátil na podzim roku 1945 společně se svou manželkou. Po návratu byl delší dobu novinářem a cestoval za reportážemi převážně po Evropě. Kolem roku 1948 se začal stále více zabývat spisovatelskou činností. Od roku 1951 do roku 1954 byl vězněn v souvislosti s obviněním a odsouzením za protistátní činnost. Později byl rehabilitován.V průběhu šedesátých let minulého století žil střídavě v Praze a v Londýně. V období let 1989 až 1990 byl předsedou českého centra PEN klubu. V poválečné době počínaje rokem 1945 publikoval v časopisech a novinách: Květen; Literární noviny; Svobodné slovo; Práce /zde na pokračování vycházela próza Podivné lásky-Předmostí na Léthé, 1948/, Literární listy; Nový život, Plamen. Za válečného pobytu v Londýně a později v Paříži, redigoval časopisy Čechoslovák, Obzor aj. Je spoluautorem námětu a scénáře k filmům: rodinné drama Roztržka /1956, rež. Miroslav Hubáček, sc. + Miroslav Hubáček/; drama odehrávající se u rozvodněné řeky - Povodeň/1958, rež. Martin Frič, nám. + sc. + Miroslav Hubáček/, krátký školní film Noční návštěva /FAMU, 1958, rež. Pavel Pospíšil/; příběh mladého páru, který se stará o nemocného starce První a poslední /1959, rež. Vladimír Čech, nám. a sc./; drama o boji s diverzanty v roce 1950 - Kohout plaší smrt /1961, rež. Vladimír Čech, sc. + Vladimír Čech a Luděk Staněk/; drama Vánice /1962, rež. Čeněk Duba, sc. + Čeněk Duba/; úspěšná komedi - Král Králů /1963, r. Martin Frič, na námět Jiřího Weise, sc. J. M ./; drama kolem zpronevěry - Třicet jedna ve stínu /1965, rež. Jiří Weiss, sc. + Jiří Weiss a David Mercer/. V roce 1965 byla uvedena Muchova rozhlasová hra Tanec mezi stíny /1965/. Jer autorem obsáhlého reportážního deník Oheň proti ohni /1947, přep. 1966/, ve kterém zachytil události počínaje rokem 1943 a boje v severní Africe až po vítězné tažení v Evropě. Napsal několik románů před rokem 1950: Spálená setba (R 1948); Skleněná stěna (R 1948); Válka pokračuje (R 1949), po kterých se jako autor rozsáhlejších prozaických prací odmlčel. Román Pravděpodobná tvář /1963; přeprac. 1990/, zachycuje příběh šikanovaného a nespravedlivě odsouzeného novináře. Důsledně autobiografický je Muchův román Studené slunce /1968/, v němž se ve formě deníkových záznamů vrací ke svému pobytu v trestním pracovním táboře a propojuje tento děj s úvahami o lidském údělu a o umění. Výtvarnému dílu a životu svého otce Alfonse Muchy, věnoval svou vrcholnou prózu, která v závěrečné podobě s názvem Alfons Mucha byla vydávána i v evropských zemích. Samostatnou kapitolu Muchovy literární tvorby představují jeho překlady, např. : N. Mailer: Nazí a mrtví /1957/; S. Lewis: Muž, který znal prezidenta /1957/; K. Amis: Šťastný Jim /1959/; N. Coward: Akt s houslemi /1962/; A. Miller: Vzpomínka na dva pondělky /1962/; K. Waterhouse: Billy lhář /1963/ aj. Publicista, spisovatel a scénárista Jiří Mucha zemřel 5. dubna roku 1991 v Praze, ve věku 76 let. Erkul