Edmond Konrád

V pražské rodině advokáta Gustava Konráda se 30. května roku 1889 narodil syn Edmond Konrád. V pražské kulturně založené měšťanské rodině se již během Konrádova dětství a později i jeho dospívání scházeli takřka denně literáti, divadelníci , a i jinak zajímavé osobnosti. Setkání a přátelství, které takto vzniklo významně utvářelo myšlení Edmonda Konráda. Mezi častými hosty byli např. Emanuel Bozděch, Josef Štolba a dal. Matka Helena Konrádová, rozená Röslerová byla úzce spřízněná s rodinou Vojtěcha Náprstky a jako klavíristka se stýkala s mnohými hudebními umělců. Edmund Konrád se stal roku 1899 studentem gymnázia v Křemencově ulici na Novém Městě, a po maturitě v roce 1907 vystudoval pražskou filozofickou fakultu se zaměřením na historii. Mezi jeho učiteli patřili zejména profesoři Václav Novotný a Josef Pekař. Na doktorský titul PhDr dosáhl v roce 1912, když obhájil doktorandskou práci O správním rozdělení českém ve století čtrnáctém. Po krátkém, ale o to intenzivnějším působení v knihovně Národního muzea. V letech 1915 až 1918 vykonal vojenskou službu a po demobilizaci nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. Koncem téhož roku se stal knihovníkem Univerzitní knihovny, kde pracoval do roku 1925. Přitahován vnitřní potřebou své myšlenky a ve formě dramatického díla, věnoval se zcela dramatické tvorbě a souběžně divadelní kritice. Od roku 1929 byl do roku 1937 referentem v Národním osvobození, odkud přešel do Lidových novin. V roce 1940 byl z politických důvodů, především však pro své postoje, propuštěn. Dlouhodobě se přátelsky stýkal s Karlem Čapkem a byl také členem kroužku pátečníků. Po osvobození v roce 1945 absolvoval řadu přednášek věnovaných osobnosti a dílu Karla Čapka. Neméně významné byly i jeho aktivity v PEN-klubu, ve kterém zastupoval jako představitel čs. centra československé literární osobnosti a často cestoval do ciziny. Za připomenutí stojí jeho přednášková činnost v zahraničí, např. : přednášky o českém divadle v Holandsku/1937/, na zasedáních kongresu v Římě, Varšavě, Budapešti, aj. V roce 1939 byl zvolen jako funkcionář Dramatického svazu do výboru nově se tvořícího Kruhu spisovatelů. Jako neárijský míšenec a představitel demokratické kultury nesměl za okupace publikovat a být veřejně kulturně činný, a to již od října roku 1938, kdy byla již po generální zkoušce na Národním divadle stažena hra Císař dětí, a další Konrádova dramata, jako Každý své peklíčko; Figaro napálený, která zůstala v rukopise. Konrád byl v této době pracovně nasazen jako pomocný dělník v Praze-Libni, ale po čase byl ze zdravotních důvodů uvolněn. Po osvobození se vrátil do funkce divadelního referenta vrátil v Lidových novinách, v tomtéž roce se oženil s Boženou Scheinpflugovou, dcerou spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestrou herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové. Po únoru 1948 byl pro svůj třídní původ a některé své předválečné názory zaměstnán v nakladatelství Čs. spisovatel pracovat pouze jako knihovník a od 1949 jako korektor. Bez možnosti publikování svých dramatických prací v psaní nepolevoval a některé pak byly vydány až posmrtně. Debutoval v České revue v roce 1912, kde až do roku 1923 zveřejňoval své divadelní referáty. Známým byl i jako dopisovatel zejména do časopisů: Květy /1914, zde zveřejnil aktovky: Strom vědění; Zlatá rybka a Blýskavice pod společným titulem Rajka, prem. 1920/, Lípa, Kmen, Jeviště, Tribuna, Cesta /do roku 1928 zde zveřejňoval divadelní referáty, Národní osvobození /1929 až 1937, zde publikoval divadelní referáty, 1937 na pokračování uvedl první verze románu Mámení po převratu s titulem Čeho bylo třeba/, Rozpravy Aventina a dal. Po roce 1945 pak Literární noviny, Lidová demokracie /1956 až 1957 zde na pokračování publikoval své vzpomínky Nač vzpomenu/. Zfilmována byla jeho dramata Kvočna /1937, rež. Hugo Haas/ a Kde se žebrá /1938, rež. Miroslav Cikán/. Byl příslušníkem čapkovské literární a dramatické generace. Je autorem mnoha divadelních her, ve většině případů i realizovaných na různých divadelních scénách, např. Javor čili Děti a smrt /1922, i prem./; Širočina /1923, i prem./; Komedie v kostce /1925, prem. 1926/; Rodinná záležitost /1927, i prem./; Nahý v trní /1930, i prem./; Kvočna /1932, i prem./; Čaroděj z Menlo aneb Pokolení prvních věcí /1934, i prem. s tit. Edison/; Ráj srdce /1937, i prem./; Kde se žebrá /1937, i prem./ a dal. Edmond Konrád zemřel v Praze 9. května 1957, ve věku nedožitých 68 let. Erkul