Vlast vítá

Na sklonku 2. světové války byly použity kilometry filmového materiálu, na který řada věhlasných kameramanů o překot dokumentovala poslední záchvěvy odporu okupantů, popřípadě opojné nadšení prvních dní znovu nabyté svobody. Později z nich bylo sestaveno několik dokumentů a k většině z nich se hlásí se skromností sobě vlastní režisér Otakar Vávra. Krom jiného šlo také o dva dokumenty celovečerní - Vlast vítá a Cesta k barikádám (1946). Původním autorem projektu filmu Vlast vítá byl režisér Jan Alfréd Holman. V průběhu natáčení 13. revíru se mu jako členovi ilegální odbojové skupiny podařilo na jaře roku 1945 uprchnout před zatčením z Prahy na Slovensko. Tam se v Košicích připojil k již úřadující nové vládě. Krom jiného měl předat ministru informací Václavu Kopeckému podrobný návrh zestátnění filmového průmyslu, k němuž nakonec došlo v srpnu 1945. Vládu později doprovázel vlakem do osvobozené Prahy a společně se třemi kameramany o tom učinil záznam, který tvoří první polovinu výsledného filmu. Holman byl později nařčen z kolaborace (spekuluje se o osobní zášti Václava Kopeckého) a na poslední chvíli se mu podařilo vyhnout trestu odnětí svobody. V roce 1952 se mu napodruhé podařilo opustit republiku ve společnosti někdejšího ředitele Lucernafilmu Miloše Havla a emigrovat do Západního Německa. Zde působil v rádiu Svobodná Evropa a s filmem přišel do styku již pouze sporadicky. Druhá část snímku byla sestřižena z materiálu pořízeného dvěma desítkami předních českých kameramanů, kteří dokumentovali cestu Edvarda Beneše z pražského Wilsonova nádraží na Pražský hrad. Film byl opatřen angažovaným komentářem z pera českého novináře a dramatika Edmonda Konráda (1889-1957), blízkého přítele Karla Čapka (po válce se stal dokonce manželem starší sestry Olgy Scheinpflugové Boženy), mimo jiné autora oblíbené veselohry Kvočna, v níž i na plátně excelovala Růžena Nasková. Konrád po únoru 1948 zmizel z českého kulturního povědomí a až do konce života pracoval jako korektor nakladatelství Československý spisovatel. Patřičný patos dodává filmu hřmotná hudba Miroslava Ponce i přednes komentáře, který byl svěřen Ladislavu Boháčovi a Júliu Pántikovi. Aleš Říman Letní filmová škola 2011